Jednoho dne, kdy sluneční paprsky začaly opět prohřívat zemi kmene Huambisa (uambisa) na břehu řeky Santiago, se začal její vůdce, po kterém byla země pojmenována, velmi strachovat. Nuže nikdy se nestalo, aby koryto řeky úplně vyschlo. Myslel si, že Bohové pralesa, anakonda Boa a jaguár Otorongo, chtějí potrestat jeho lid, protože se provinil. Vzal si za ženu svoji první sestru Sulmiru. Tento čin byl podle zákonů jeho kmene odsuzován, stejně tak, jako když měla žena vztah s příbuzným, říkalo se o ní, že je posedlá démonem, lesním skřítkem Chullachaqui (čulačaki).
7 nocí lidé z kmene Huambisa prosili a vzývali Bohy džungle, aby zapršelo. Prováděli posvátné rituály, které trvaly až do svítání. Dříve postačilo, když se jednu noc tančilo a zpívalo, aby se druhý den spustil vydatný liják. Také lov zvěře a ryb byl den ode den horší a horší, nemoci se začaly šířit celou vesnicí a vybírat si svoji daň. Ten týden zemřelo v horečce a křečích deset mužů bojovníků.
Stařešina kmene, kurandero Gumercindo, jediný, kdo znal tajemství léčivých rostlin, ani ten nenašel lék, který by zbavil vesnici utrpení.
Uprostřed jedné noci, když záře úplňku vykreslovala siluety stromů, které se jemně kývaly v rytmu svěžího vánku, vzduch byl prosycen vůní hlíny, listí a pachem divoké zvěře, linulo se nocí až k vesnici tajemné soví houkání, které vždy značilo špatnou předzvěst. Gumercindo byl první, kdo jej zaslechl, vyběhl ze své chýše směrem k maloce, kde se konala setkání, hrajíce při tom na manguare, svolávajíce všechny obyvatele. Velký vůdce Huambisa byl však velmi pohoršený, když zjistil, že svolal obyvatele bez jeho vědomí, což bylo pouze jeho právem.
Gumercindo se omluvil, sdělením, že musí rychle všem říci, co se mu té noci zdálo. A začal tedy povídat. Sen o obrovské anakondě, která vystoupila z jezera Sapote a začala se plazit směrem k vesnici, kde pak všechny svojí velkou tlamou sežrala. Později, když to všichni z přítomných vyslechli a společně si vyložili význam, ve spojení se smutným sovím houkáním, které stále pokračovalo a jako varovný signál sílilo tichou modročernou nocí, vůdce Huambisa rozhodl, že všichni musí co nejdříve opustit své domovy, zkusit společně najít jiné místo a založit novou vesnici.
Mladík Alcides, který měl neustálé rozepře s Huambisou, ucítil příležitost vzdorovat mu a tak se rozhodl zůstat i s těmi, kteří vesnici nechtějí opustit. S těmi, kteří zde chtějí nadále žít a pro které by se stal novým vůdcem. Huambisa moc dobře věděl, co tím mladík zamýšlí. V tom okamžiku vzal ze stolu nůž a postavil se Alcidesovi, ten vzal ze stolu druhý a neváhajíce obratem zaútočil na Huambisu, ten se neubránil ráně, která ho hluboce zasáhla do paže a začala krvácet. Souboj trval asi pět minut, když se Alcides bez života svalil k zemi. Za nedlouho Huambisa omdlel velkou ztrátou krve a vyčerpáním ze souboje.
Za dva dny se 120 kanoí vydalo směrem proti proudu řeky Santiago, hledajíce nové území. Když byli na cestě tři dny, Huambisa se ještě pořádně nevzpamatoval z boje. Čtvrtý den, před setměním, nařídil postavit na břehu tábor. Tam si pak svolal všechny obyvatele, aby jim řekl, že po celou cestu viděl ve svých snech barevnou anakondu Boa, která mu řekla, že musí jít do hluboké džungle a najít jeden tlustý stočený provaz, který vypadá jako had, liánu, kterou když rozsekne, bude mít na řezu vykreslenou jasně žlutou kytičku, uvolní se tak silná vůně její kůry, a když ji ochutná, ucítí v ústech silnou hořkost. Ta mu pak ukáže všechna tajemství moudrého pralesa.
S pomocí čtyř mužů se tedy druhý den odhodlal jít hledat. Po nekonečném hledání, když už začala padat tma, cikády spustily svůj koncert a džungle začala ožívat, prosekávali se mačetou hustým vlhkým porostem, krůpěje potu jim smáčely košile, když se spustil déšť. Zastavili se jako kdyby viděli přízrak, v jejich tvářích byla vidět radost a úleva, už to byly tři měsíce, co neviděli ani kapku. Schovali se do klenutého kmene stromu Renaco (renako). Huambisa však šel hledat dál, nedalo mu to, sen a zodpovědnost za svůj lid ho hnali kupředu déšť, nedéšť. Najednou zvolal celý promáčený, ale šťastný "to je ta rostlina, co jsem viděl ve svých snech! vypadala jako dva hadi zapletení v nekonečném souboji". Useknul kus dřeva, ze kterého se uvolnila silná svěží vůně a uprostřed řezu uviděl žlutý květ, kousek si vložil do úst a žvýkal, hořká chuť mu svírala jazyk, přesně tak, jak to viděl ve svém snu. "Není tedy pochyb, že toto je ta rostlina, kterou jsem měl najít, nasekejme tedy dostatek a vraťme se zpátky do tábora", pomyslel si. Když se vrátili, noc už dávno překryla celou vesnici, lidé si mysleli, že se v hlubokém lese ztratili. Velké bylo překvapení, když zjistili, že ve vesnici a v celém širém okolí nespadla ani kapka, pouze oni promokli až na kost.
Následujícího dne Huambisa vařil liánu několik hodin ve vodě až zhoustla a zkoncentrovala se. V noci dal napít všem dospělým z vesnice, nikdo nevěděl co se bude dít. Někteří zvraceli, jiný běhali na záchod a motali se. Zvláštní bylo, že mnozí z nich snili o mrtvých, kteří k nim z jiného světa promlouvali. Proto se vůdce Huambisa rozhodl nazvat tuto rostlinu Ayahuaska (ajauaska), což v řeči kečua znamená "liána mrtvých". Huambisa však měl i jiný sen, v němž se mu zjevil zelenooranžový mužíček s velkýma ušima, který se jmenoval "Chacruna (čakruna)", byl otcem, duchem rostliny s oranžovými květy, co roste na březích řek. Viděl, jak se oženil s Ayahuaskou a od této doby musí být vždy spolu. Poradil mu, že příště až bude připravovat nápoj, musí přidat i jeho listy, to mu umožní vidět a poznat více z tajemství pralesa. Také mu doporučil, až bude vařit nápoj, nesmí se mu vylít z nádoby, bolí po něm potom totiž hlava a pouze on ho smí připravovat a sám. Na rozloučenou dodal, že nápoj musí pojmenovat na počest své ženy "Ayahuaska" a místo, kde liána roste, je to správné místo pro založení nové vesnice, kde bude jeho lid spokojeně žít. Huambisa přijmul všechny rady a místo, kde založil vesnici pojmenoval Nová Huambisa. Neušel ani dvacet minut po břehu řeky a uviděl strom Chacruny, natrhal listy a vrátil se, aby mohl připravit následující den nový nápoj.
Byla páteční noc, měsíc magicky svítil a lidé, kteří chtěli vyzkoušet nový nápoj, seděli v kruhu a netrpělivě čekali, co s sebou spojení Ayahuasky s Chacrunou přinese. Nápoj byl připraven přesně tak, jak mu mužíček poradil, když ho popili, zmítali se v silných halucinacích, motali se, zvraceli, měli průjem, vše se dělo v jednom okamžiku. Bylo to poprvé, co Huambisa uviděl velké hady a různá zvířata, vše v tak plných sytých barvách, které nikdy neviděl, matku vod Yacu mama, matku země Sacha mama, celou rodinu Yacuruny, démona z kopce Yashingo (jašingo), mrtvé, co se procházeli vzduchem a povídali. Také uslyšel hlas někde z hloubky lesa, který mu říkal, že smějí pít pouze v úterky a pátky, protože v tyto dny vycházejí ze svých skrýší jen ti dobří duchové.
Asi po měsící začal slyšet u svého ucha zpěvy, v následujících měsících pak poznal bytosti, kterým patří džungle, ty mu ukázaly matky a otce rostlin a naučily ho, které nemoci umí léčit. Jedno úterý, když v průběhu ceremonie pršelo a blesky lítaly, Huambisa se opět motal a v silných vizích mu had řekl, že až bude mít jeho syn dvanáct let, bude se také učit tajemstvím džungle, je to pro něj úkol, který musí splnit. Když Huambisa onemocněl a divně se choval, lidé se tomu velmi divili, když však odešel na šest měsíců do lesa, zaradovali se.
Tam se mu při jedné ceremonii, která trvala čtyři hodiny, objevil tentokrát had, který měl dvě hlavy, jedna představovala dobro a druhá zlo. Ukázala mu, že se musí rozhodnout, jakou cestu si zvolí, zda dobrou nebo špatnou. Zvolil tedy tu dobrou. Pak mu řekl: "po každé ceremonii budeš v dietě, bez soli a bez cukru, bez masa, ají (achí) a nebudeš mít žádný poměr se ženami, budeš se vyhýbat slunci a dešti, pokud chceš nabýt léčivé síly, pokud toto však nesplníš a porušíš, objeví se ti bílé skvrny na kůži, oteče břicho nebo můžeš i zemřít, toto měj na paměti"
Když se Huambisa vrátil po deseti měsících z lesa, bylo neuvěřitelné, jak uměl léčit a jakým způsobem lovil divokou zvěř. Lidé si pomysleli, že se snad umí udělat neviditelným, zvířata ho necítily a nebály se jej. Byl jediný, který měl pět žen a překvapivě byl stále vitální a plný síly. Narodil se mu syn Ruperto, který se učil také tajemstvím přírody. Huambisa byl šťastný.
Jednoho dne, když Chicua (čikua) od raného svítání pronikavě zpívala, všichni se probudili a uslyšeli ji, nuže věděli, zpěv tohoto ptáka nezvěstí nic dobrého a zůstali v očekávání, co se bude dít. Neštěstí potkalo Huambisu, kterého našli ve své chýši s probodnutým srdcem. Lidé podezírali Ladica (ladyka), snoubence Micaely, protože se domnívali, že s ní měl milostný vztah. Ruperto se rozhodl, že zjistí, kdo zabil jeho otce. Odešel do lesa, bylo mu jedno, že v bouřce, vzal si k jídlu jen fariñu, kmen Ayahuasky a listy Chacruny. Zemřel tak první Ayahuasquero (ajauaskero) z Amazonie a druhý se jím začal stávat.
Po šesti měsících očisty v lese s Ayahuaskou, mohl vidět ve své vizi, že jeho otec si vzal život sám, snil o zakázané lásce s Micaelou, snoubenkyní Ladica. Měl strach oznámit pravdu celé komunitě. Ruperto už se nechtěl vrátit k lidu Nové Huambisy a říct jim pravdu. Různá léta cestoval po řekách Amazonie, v různých vesnicích ukazoval lidem, jak připravit a použít tento vzácný nápoj. Až jednoho dne jej při svítání našli mrtvého ve své kanoi na řece Santiago.
Všichni mysleli v prvním okamžiku, že vrahem je jeho žena Griselda, protože údajně utekl do komunity Sapuena s Edelmirou, jedním čtrnáctiletým děvčetem. Jiní zase tvrdili, že to byli bratři z Juvencie, protože nabízel manželství jiné dívce, když bydlel v komunitě Pucayacu (pukajaku) a nikdy se nevrátil, aby splnil slib, který dal, děvče zemřelo na Pulsario, které podle nich mělo díky Rupertově zradě. Ale pro starého kurandera Gumercinda, co žije v Nové Huambise, byl vrahem syn mladého Alcidese, co zemřel rukou Huambisy, je to už několik let, a který se rozhodl pomstít svého otce. Ale byl to Josefino, který tu noc co zemřel Ruperto, pil nápoj Ayahuasky a viděl ve vizi, že on sám si život vzal. Viděl, že neměl to srdce opustit svého tříletého syna, kvůli jedné mladé ženě, protože jeho otec ho vždy učil velké lásce ke svým synům, nuže oni reprezentují budoucí válečníky našeho kmene.
Popravdě nikdy nevyšlo na světlo, kdo doopravdy zabil Ruperta nebo jestli se zabil sám, ale pravdou je, že díky jeho smrti se sešli v Nové Huambise všichni jeho učni Ayahuasqueros z oblasti řeky Santiaga a společně udělali ceremonii s Ayahuaskou v dobrém, pro dobro obyvatel všech vesniček amazonských, potom se rozptýlili po řekách dál, aby mohli šířit toto učení a použítí mysteriózního halucinogenního nápoje: čtyři se dali směrem po Marañonu, dva směrem řeky Ucayali, tři řekou Napo, šest Amazonkou, jeden řekou Pastaza a dva řekou Putumayo.
Proto, když se cestuje po řekách Amazonie, stále můžeme nacházet Ayahuasquera zkoušející zachránit životy svých bratrů a sester, použitím léčivých rostlin nebo zvířat z pralesa, zpívajíce posvátné písně duchům pralesa, aby se připojili k rituálu a mohli léčit nemocné.
Z knihy "LEGENDY A MÝTY PERUÁNSKÉ AMAZONIE", na které právě pracujeme a připravujeme pro vydání v ČR.
Text je možné kopírovat a šířit pouze se souhlasem autora a s uvedením zdroje!
No comments:
Post a Comment