Je půl osmé, dnes bez večeře, blíží se první rituál s novým šamanem, jako vždy jsem mírně vzrušená mystikou tohoto pradávného rituálu, nádhernou inteligencí božské rostliny ayahuasky, co mi dnes ukáže, bude mi zase špatně? v pokoře se koncentruji na přírodu kolem, na stromy, vůně, že jsem právě tady a teď, modlím se k jejímu duchovi a prosím o pomoc. Deku, polštář, vodu a o půl hodiny později se potkáváme všichni v maloce. Vůně tabáku, svatého dřeva a šalvěje se line z maloky ven, prostor je vyčištěný.
Od jídelny se pomalu přibližují dvě světýlka, dvě siluety v cushmách* s pantoflemi, které nosí šaman se svoji ženou. S nimi jakoby vkročil dovnitř také duch ayahuasky, kterou posléze vytahuje v plastové lahvi z tašky přes rameno, za ní následují další předměty, kříže, mapacho**, klenutá nádoba na posvátný nápoj … Oba si zapálí mapacho, několikrát odchrchlají a odplivnou do připravených kyblíků. Malokou se rozhostí ticho, všichni se soustředí a pozorují, co se bude dít dál, někteří jsou nervózní, jedna peruánská žena, vedle mne, bude „pít“ poprvé, má strach, který zahání smíchem a snaží se rozptýlit nejenom sebe, ale i okolí. Pssst! Volá na ni šaman, vyžaduje naprostý klid a soustředění při první komunikaci s nápojem. Volá si jednoho po druhém k sobě a nabízí tento posvátný nápoj, tak specifické chuti, že je jen těžké jej popsat, natož pro některého účastníka strávit. Řekla bych hořko – nasládlá, hnědá tekutina, velmi husté konzistence, víc na její popis má fantazie bohužel nestačí.
Ačkoliv jsme všichni stále v maloce, každý je teď jen sám se sebou a s tmou, čeká na osudový okamžik, kdy se mu začne duch královny rostlin dostávat do mozku, do každé buňky jeho těla, kdy ztratí kontrolu nad celým světem a ayahuaska ho vezme na cestu do svého nitra, do své duše. Netrvá to dlouho a já se začínám propadat do jiného světa, někde uvnitř sebe, sedím tady na tomto místě a má mysl se najednou začíná otevírat, je to neuvěřitelné a nádherné, má lebka se otevřela a v mé hlavě je celý vesmír, znám odpovědi na všechny otázky, má mysl je nekonečná, jsem vesmírem. Další vlna přichází, všude kolem jsou květiny, nádherné barvy, zahrada plná pestrých barev, najednou sem začne pronikat světlo, nádherné čisté žluto – bílé světlo, ze kterého se vynoří Panna Marie a vedle ní Ježíš, nejčistší čistota a ta neupřímnější láska je všude kolem, jejich záře prostupuje každičkou mojí součástí, je to neuvěřitelné. Procitám asi po pěti hodinách, jako nový člověk, zbytek si nepamatuji, cítím, že účinek ještě dojíždí, ačkoliv šaman už ukončuje ceremonii, obchází každého a očišťuje ho tabákem, sedím a sleduji ho, mé tělo se najednou proměnilo ve staletou stařenu, šamanku. Držím v ruce mapacho a kouřím ho způsobem, jaký mi nebyl dosud znám, ve vrásčité tváři s moudrým úsměvem pomáhám na dálku šamanovi a jsem součástí tohoto rituálu, vše je tak jasné, jen mé kosti už jsou staré a nechtějí se hýbat. Přesunuji se do postele, a když se snažím usnout, i když má mysl se stále vrací k vizím, najednou ležím v posteli jako nahé batole s bílými kudrnatými vlasy …
Ráno se probouzím, zmatená, jako kdybych byla na jiném místě, stále cítím přítomnost Ježíše, jeho energie, je to místo, kde se pohybuje, kde žije. Při snídani mi šaman s širokým úsměvem sděluje, že to byl rituál k mým narozeninám. V tu chvíli se mi rozjasnilo, vždyť mi bude zítra 33! Zvláštní, proč můj odchod do Peru je na mé 33. narozeniny, na Kristova léta, první rituál a on se mi zjeví i s Pannou Marií, a stále cítím jeho přítomnost …
*cushma je tradiční oblečení, tunika, šamana
** mapacho je čistý posvátný tabák, ve formě ubalených cigaret, k rituálním a čistícím účelům
Jiné úryvky ze zápisků:
"Ze života na peruánském venkově"
"Ze života na peruánském venkově"
S láskou
Oni Shobo
No comments:
Post a Comment