Thursday, 20 August 2015
Tuesday, 18 August 2015
Úryvek ze zápisků - "Pocity z rituálu"
Je půl osmé, dnes bez večeře, blíží se první rituál s novým šamanem, jako vždy jsem mírně vzrušená mystikou tohoto pradávného rituálu, nádhernou inteligencí božské rostliny ayahuasky, co mi dnes ukáže, bude mi zase špatně? v pokoře se koncentruji na přírodu kolem, na stromy, vůně, že jsem právě tady a teď, modlím se k jejímu duchovi a prosím o pomoc. Deku, polštář, vodu a o půl hodiny později se potkáváme všichni v maloce. Vůně tabáku, svatého dřeva a šalvěje se line z maloky ven, prostor je vyčištěný.
Od jídelny se pomalu přibližují dvě světýlka, dvě siluety v cushmách* s pantoflemi, které nosí šaman se svoji ženou. S nimi jakoby vkročil dovnitř také duch ayahuasky, kterou posléze vytahuje v plastové lahvi z tašky přes rameno, za ní následují další předměty, kříže, mapacho**, klenutá nádoba na posvátný nápoj … Oba si zapálí mapacho, několikrát odchrchlají a odplivnou do připravených kyblíků. Malokou se rozhostí ticho, všichni se soustředí a pozorují, co se bude dít dál, někteří jsou nervózní, jedna peruánská žena, vedle mne, bude „pít“ poprvé, má strach, který zahání smíchem a snaží se rozptýlit nejenom sebe, ale i okolí. Pssst! Volá na ni šaman, vyžaduje naprostý klid a soustředění při první komunikaci s nápojem. Volá si jednoho po druhém k sobě a nabízí tento posvátný nápoj, tak specifické chuti, že je jen těžké jej popsat, natož pro některého účastníka strávit. Řekla bych hořko – nasládlá, hnědá tekutina, velmi husté konzistence, víc na její popis má fantazie bohužel nestačí.
Ačkoliv jsme všichni stále v maloce, každý je teď jen sám se sebou a s tmou, čeká na osudový okamžik, kdy se mu začne duch královny rostlin dostávat do mozku, do každé buňky jeho těla, kdy ztratí kontrolu nad celým světem a ayahuaska ho vezme na cestu do svého nitra, do své duše. Netrvá to dlouho a já se začínám propadat do jiného světa, někde uvnitř sebe, sedím tady na tomto místě a má mysl se najednou začíná otevírat, je to neuvěřitelné a nádherné, má lebka se otevřela a v mé hlavě je celý vesmír, znám odpovědi na všechny otázky, má mysl je nekonečná, jsem vesmírem. Další vlna přichází, všude kolem jsou květiny, nádherné barvy, zahrada plná pestrých barev, najednou sem začne pronikat světlo, nádherné čisté žluto – bílé světlo, ze kterého se vynoří Panna Marie a vedle ní Ježíš, nejčistší čistota a ta neupřímnější láska je všude kolem, jejich záře prostupuje každičkou mojí součástí, je to neuvěřitelné. Procitám asi po pěti hodinách, jako nový člověk, zbytek si nepamatuji, cítím, že účinek ještě dojíždí, ačkoliv šaman už ukončuje ceremonii, obchází každého a očišťuje ho tabákem, sedím a sleduji ho, mé tělo se najednou proměnilo ve staletou stařenu, šamanku. Držím v ruce mapacho a kouřím ho způsobem, jaký mi nebyl dosud znám, ve vrásčité tváři s moudrým úsměvem pomáhám na dálku šamanovi a jsem součástí tohoto rituálu, vše je tak jasné, jen mé kosti už jsou staré a nechtějí se hýbat. Přesunuji se do postele, a když se snažím usnout, i když má mysl se stále vrací k vizím, najednou ležím v posteli jako nahé batole s bílými kudrnatými vlasy …
Ráno se probouzím, zmatená, jako kdybych byla na jiném místě, stále cítím přítomnost Ježíše, jeho energie, je to místo, kde se pohybuje, kde žije. Při snídani mi šaman s širokým úsměvem sděluje, že to byl rituál k mým narozeninám. V tu chvíli se mi rozjasnilo, vždyť mi bude zítra 33! Zvláštní, proč můj odchod do Peru je na mé 33. narozeniny, na Kristova léta, první rituál a on se mi zjeví i s Pannou Marií, a stále cítím jeho přítomnost …
*cushma je tradiční oblečení, tunika, šamana
** mapacho je čistý posvátný tabák, ve formě ubalených cigaret, k rituálním a čistícím účelům
Jiné úryvky ze zápisků:
"Ze života na peruánském venkově"
"Ze života na peruánském venkově"
S láskou
Oni Shobo
Friday, 14 August 2015
Sunday, 9 August 2015
Aguaje - una súper comida
Dentro de la cosmovisión de los pueblos originarios, como es el caso de la etnia Yagua, es considerado “el árbol de la vida” y un símbolo de la inmortalidad. Los Cocama - Cocamilla lo llaman “árbol de pan”, ya que tanto la población como muchas especies de la fauna terrestre y acuática dependen de sus frutos para alimentarse.
Adicionalmente, algunas aves, como loros y guacamayos, usan el tronco de las plantas muertas de aguaje para hacer sus nidos.
Debido a la gran concentración de aguajales extensos en el área de la Reserva Pacaya Samiria, en la región Loreto, se considera a esta zona como el centro de origen de la especie.
En nuestra amazonia existen 3 variedades de aguaje: shambo (de pulpa carnosa y color naranja/rojo), color (la parte externa es roja y el resto amarillo) y amarillo o posheco aguaje (de color amarillo y pulpa agridulce). También hay un cuarto tipo "shambo azul" sin embargo se trata de frutos que no están completamente maduros.
Es una excelente fuente de vitamina A, conteniéndola 20 veces más que la zanahoria y la espinaca. Un tratamiento de 20 día consumiendo esta fruta es suficiente para eliminar los síntomas de la hipervitaminosis A, que afecta a los niños con desnutrición.
Contiene proteínas, grasas, vitaminas y carbohidratos, siendo el soporte de la cadena alimenticia de diversos animales y personas.
La pulpa de esta fruta representa un 12% del peso total, teniendo un alto contenido de lípidos (entre 21% y 31%).
Tiene ácidos grasos no saturados, los cuales sirven como impermeabilizante y Contra los RUV y evita el deterioro de la piel.
Un alto contenido de pro vitamina A (beta caroteno 20 veces más que la zanahoria) B y C. Asimismo, posee calorías, yodo y sales minerales.
Posee hormonas femeninas como el fitoestrógenos, cuya función es controversial de acuerdo a las mujeres selváticas
Esto no afecta para nada al consumidor varón, ya que no altera sus niveles hormonales, pues las fitohormonas, sólo son reconocidas por los receptores hormonales específicos abundantes en los tejidos femeninos, pero bastante escasos en el sexo masculino.
El mayor efecto protector se obtendría frente a tumores de mama, colon y próstata. Numerosos estudios han demostrado también que el consumo de alimentos ricos en fitoestrógenos, modifica algunos de los factores de riesgo de enfermedad cardiovascular, en especial las dislipidemias, por lo que reduce el riesgo de este tipo de enfermedades. Por su actividad estrogénica, se ha difundido su uso para aliviar los síntomas propios de la menopausia, fibromas uterinos, miomas, ovarios poliquísticos (el mioma o fibroma uterino es un tumor benigno que crece en el útero, no causa dolor, pero produce síntomas como reglas muy abundantes que llegan a ser hemorragias y, durante el postparto, pueden presentar hemorragias) .
FITOESTRÓGENOS
Los fitoestrógenos son compuestos vegetales que tienen actividad estrogénica, es decir producen los efectos de los estrógenos, pero no tienen la estructura bioquímica de los estrógenos. En la actualidad se conocen unos 30 fitoestrógenos, entre los mas estudiados destacan: lignans, isoflavones, coumestans y lactonas (estos últimos dos, activos en animales).
Otros compuestos naturales con efecto estrogénico son los triterpenos y el gingseng. Los fitoestrógenos se encuentran en el Aguaje, los cereales, verduras, legumbres (habas, alubias, frijoles, habichuelas, judías) y en algunas yerbas además en la soya, la batata silvestre y el cohosh negro y dong quai, todos fitoestrógenos son derivados del fenilpropano, el consumo de fitoestrógenos reduce significativamente los lípidos y lipoproteínas en pacientes con niveles elevados de colesterol y mujeres sanas, mejoran los síntomas climatéricos y disminuye el riesgo de algunas enfermedades que aparecen en la mujer a partir de los 50 años.
Los fitoestrógenos constituyen una forma de tratamiento hormonal natural de la menopausia sin los inconvenientes de los estrógenos.
Sacha Papa Morada (Ñamé)
Presenta un elevado contenido de pigmentos antocianinas (pigmento natural inocuo), los que pertenecen al grupo de los bioflavonoides con gran actividad antioxidante (neutralizador de radicales libres). Las antocianinas son 20 veces más potentes que la vitamina C y 50 veces más potentes que la vitamina E, tienen propiedades anti inflamatorias del colágeno, nivela la glucosa de la sangre, ayudan a bajar las reacciones alérgicas y restauran el sistema nervioso, protegen y restauran los lípidos del tejido cerebral de la oxidación, previenen contra las enfermedades neurológicas y detienen las perdidas neuróticas por edad avanzada, además son anti artríticas, previenen el cáncer y enfermedades degenerativas. Tienen una poderosa capacidad de reforzar las paredes de los vasos sanguíneos, calmante de los nervios, disturbios hormonales (mujeres), contiene hormonas similares a la hormona progesterona. Relaja los músculos de calambres, promueve la respiración. Bueno para tratar males de la vejiga y piedras en el riñón, para tratar síndrome pre-menstrual. Anti tumoral.. El tubérculo de la Sacha papa morada es un alimento reconocido en las poblaciones amazónicas por su contenido en proteínas, carbohidratos, calcio, fósforo, tiamina, riboflavina, niacina, vitamina C.
Friday, 24 July 2015
Úryvek ze zápisků - "Cesta k šamanovi"
Je konec ledna a já přistávám opět v Limě, tentokrát však vzrušená pocity štěstí, dobrodružství, svobodou, začátek nové etapy, naprosto jiného života v neznámé divočině, kultuře … Přelítáme do Pucallpy, v dutinách cítím ještě větší vlhkost než u oceánu, klima vypovídá za vše, časté problémy s přistáními, kvůli tropickým lijákům, jsou téměř na denním pořádku, pro Peruánce nic neobvyklého, stejně jako zemětřesení na pobřeží, které se opakuje každý měsíc. Hned se na nás vrhají ze všech stran nabídky na taxi, chytáme volnou motokáru a míříme směr centrum. Rušné ulice, motokáry, troubení, zběsilý provoz, který Evropan nepochopí, nikde žádné cedule, značky, směrovky a přesto všichni vědí kudy… No ano, to jen my stále potřebujeme nějaké řízení a manipulaci a milion značek. Usměvavé snědé tváře s bezstarostným výrazem odpoledního nicnedělání v tropickém dni, zaujímá pouze má přítomnost, kolem se ozývá „hola gringita“, „como estas“, připadám si jak mimozemšťan spadlý z vesmíru do jiného světa, i oni mě tak vnímají, těžké je tu zapadnout s bílou tváří a světlými vlasy, z každé tváře čtu „bohatá cizinka, Evropanka nebo Američanka? možná Němka“. Z nitra vlhkem oprýskaných zděných domů se ozývá temperamentní muzika a otevřenými dveřmi do vyprahlé ulice čpí zatuchlina, odpadky se válí po ulicích a občas zavane zvláštní puch, kde jsou popelnice…?, říkala jsem si už mockrát, no jo vždyť my Evropani jsme jim sem přivezli ten „úžasný“ výmysl polotovarů a plastů a oni to vlastně neumí vůbec zpracovávat, oni nevědí, že se to nerozloží, jako banánové slupky a kdo by platil za popelnice? Vzpomínám si, že jako malé děti jsme také vyhazovaly odpadky na ulice a neuvědomovali si důsledky, až v pozdějších letech začala vlna ekologie a naučili jsme se být pořádní, třídit odpad a pod. Stejně tak zde vnímám, že procházejí teď touto etapou, kdy si teprve začínají uvědomovat, avšak jen někteří.
Po chvilce se dostáváme na zastávku, odkud jezdí auta do malého přístavního městečka, čekáme, až se auto zaplní, no spíše přeplní, vyjíždíme v osobním automobilu neznámé značky, vepředu včetně řidiče tři lidé, no jeden sedí na řadící páce, vzadu tři až čtyři lidé, podle prostorové rozprostřenosti. Urvané páky na otevírání dveří, kde visí jen šňůrka, na podlaze hlína a zaprášené sedačky z prašné cesty, po které se auto řítí závodní rychlostí, kameny lítají do popraskaného okna, řidič se snaží vyhýbat dírám v cestě a k tomu všemu vyhrává temperamentní peruánská muzika, kolem se míhají vysoké porosty palem. Nenapadlo by mě, že by mohl ještě po cestě přibrat další pasažéry, ale tady nic není problém. Po cestě tedy nabíráme do kufru, ze kterého voní mango a křičí slepice, ještě dvě osoby. Za dvě hodiny se konečně blížíme k městečku, už padla tma, cesta je po dešti rozblácená, několikrát jsme zapadli, posledních pět kilometrů kopcovitého terénu jsme zdolali zvláštním způsobem, problém v motoru značil, že budeme muset do kopce auto tlačit a z kopce se svezeme, nakonec jsme úspěšně dorazili.
Loďku už bychom nenašli a jít do džungle v noci s jednou baterkou taky nebyl dobrý nápad. Hledáme tedy místo, kde by se dalo přespat. Jedno docela laciné místo by se našlo, 15 solů odpovídá ovšem úrovni, no hlavně, že je postel a střecha nad hlavou.
Ani se nevybalujeme, hned ráno snídáme na břehu řeky slepičí vývar, caldo de gallina, ze kterého trčí pařát, plave v něm jedno celé vejce uvařené ve skořápce s těstovinami a majoránkou, navzdory tomu pařátu, kterého jsem se vzdala ku prospěchu jiným, však chutnal výtečně. Chytáme loďku a místní drobný převozník Jorgito nás veze proti proudu Pachitea a pak dále kanálem termální řeky. Po tři čtvrtě hodiny se dostáváme na místo, odkud vede cesta džunglí, kde už není žádná chalupa. Jdeme rychle, každé zastavení znamená nálet komárů. I přes dusno a krůpěje potu na tváři a zádech si všímám rozmanitých rostlin a stromů, nasávám jejich vůni, poslouchám zvuky zvířat, je to nádherné, připadám si jak v pravěku. Po náročné a zdlouhavé cestě jsme konečně na místě, v domově, kde žije šaman s rodinou, všichni nás vítají včetně dětí, které nás obklopily, jako kdybychom i my byli součástí jejich rodiny. Jednoduchá a skromná chata ze dřeva se střechou z palmového listí, suchý záchod, kuchyň s otevřeným ohništěm, na kterém se zrovna připravovaly zelené banány.
Je to opravdu krásné místo, plné klidu a míru, procházím se mezi palmami, citroníky lemují cestu k bungalovům, kde se ubytováváme, s výhledem do okolní džungle, v oknech jsou sítě, které trochu zabrání moskytům. Hned napravo je velký bavlník, bílé chomáčky vaty pomalu klesají, kývavými pohyby v mírném vánku k zemi. Za bavlníkem je malý palouček, olemovaný červenými ibišky, kde jistě v noci při úplňku svítí měsíc. Za paloučkem je maloka, velká kruhovitá místnost pro ceremonie, vstupuji dovnitř a cítím zvláštní sílu a pokoru. Tak tady se bude vše dít …
K večeru začíná džungle ožívat zvuky cikád a dalšími neidentifikovatelnými zvuky, zblízka i ze svých hlubokých útrob. Tma je tu poměrně brzy, už o půl sedmé se setmí a černá noc, kdy nevidíte ani na krok trvá až do šesti do rána a každý den úplně stejně po celý rok, žádné posunování času. Jen to úžasné nebe svítí, jako nikde na zemi, tolik hvězd se snad ani nevejde na oblohu, mlhoviny z nich a další zajímavé útvary, ráj pro astrology. Nebe je tu opravdu mystické, to nevymyslíte, najednou se seskupí všechny hvězdy na jednu polovinu nebe, je to možné? No ano, vždyť to vidím na vlastní oči! Za chvíli se podívám znovu a hvězdy jsou uskupené v jedné linii přesně uprostřed nebe, ale nebe je opravdu bez mráčků, jasné, to jsem ještě neviděla. První noci nemohu usnout přes ten hluk džungle, jako bych měla cikády přímo v uších, takový rachot...
Krásný den všem
Oni Shobo