Pravěk
První Peruánci byli potomky kočovných kmenů, kteří na americký kontinent pronikli přes Beringovu úžinu v době ledové (40tis - 15tis př.n.l.), kdy plovoucí ledové kry vytvořily schůdný pevninský most. Stopy divoké zvěře migrující ze Sibiře zavedly kočovné kmeny do rajské přírody úrodných pobřeží, divokých lesů, hor a travnatých plání. Další generace se stěhovaly přes úzkou pevninskou šíji Střední Ameriky čím dál tím více k jihu. Někteří se usadili někde po cestě, kde založili vlastní kmeny a rodová společenství, zatímco ostatním se podařilo dojít až k Andám, do Amazonie a do úrodných oblastí peruánského a ekvádorského pobřeží.
V indiánských pověstech dodnes přežívají vyprávění o dlouhé cestě ze severu na jih, většina legend se však předává pouze ústní formou, písemné záznamy neexistují. O pravěkém osídlení svědčí četné archeologické nálezy především z jeskyní v údolí Ayacucha a na severu v údolí Chillon - opracované kamenné hroty a lovecké nože. V oblastech hor a pralesa žily kmeny s podobnými rituály a zvyky, ale díky tvrdým klimatickým podmínkám jsou zde archeologické nálezy jen velmi vzácné. V letech 8tis - 2tis se kočovné kmeny lovců a sběračů stěhovaly pravidelně z místa na místo. Lidé migrovali společně se stády divokých zvířat. Během dlouhé a kruté zimy stavěli tábory v nížinách, zatímco v létě trávili většinu času v horách na náhorních plošinách (ve výškách až 4tis m.n.m).
Znalosti o zemědělském využití rostlin se začaly šířit kolem roku 5tis př.n.l.. Jednou z prvních šlechtěných plodin byly brambory, které byly později jedním z nejznámějších objevů v Novém světě. Díky stabilním zemědělským podmínkám na pobřeží se zde začalo usazovat čím dál více kmenů a začala se zde vytvářet nová populace a formovat nový způsob myšlení a náboženského života, ovlivněný pravděpodobně kulturním vývojem v oblasti od Amazonské pánve směrem k východu. Kultismus, jehož charakteristickými prvky je mumifikace, kult lovců lebek a stavba gigantických obřadních staveb, se objevuje jak na pobřeží, tak i v podhůří And.
Kultura Chavín
V letech 1200 př.n.l. - 200 n.l. se stabilizuje všední život a vzniká složitější společenský systém s rychle se šířícím náboženským hnutím tzv. chavinského kultu, která spočívala v hluboké víře v přírodní síly, kterým vládl bůh v podobě kočkovité šelmy. Společná víra a rituály zapříčinily vznik nové éry společenských vztahů mezi kmeny obývajícími náhorní plošiny v Andách a obyvaleli pobřežních údolí. Kde přesně a jakým způsobem vznikl, dodnes není jisté, ale pravděpodobně se rozšířil z východních pralesních oblastí až do And a postupně až na pobřeží podél řeky Marañón. Jedno z nejznámějších center byl chrámový komplex Chavín de Huantar. Poloha tohoto městečka, mezi pobřežím a džunglí, byla ideální pro šíření a shromažďování myšlenek obou stran. Je to velké obřadní centrum, kde se setkávali obyvatelé, aby se spojili a uctívali své bohy, účastnili se rituálů a radili se s věštci, kteří v chrámu žili. Na tomto místě dochází také k soutoku dvou řek, což byl další znak, že Chavín de Huantar je silné obřadní náboženské centrum. Sbližování dvou řek se označuje jako tinkuy , je definován jako harmonické setkání protichůdných sil, kde se setkávají přírodní a kosmické síly. Oblast je proslulá také přírodními horkými prameny, stejně jako inspirujícím výhledem na vrchol Huantsan, který vzbuzuje velký respekt.
Nejimpozantnější stavbou je obrovský Starý a Nový chrám, který ukazuje na vynikající umění dávných Peruánců, je důkazem vysokého stupně dokonalosti, dosaženého při řezání a leštění kamenů a kamenné sochy spojené s architekturou. Na stěnách hlavního chrámu byla řada hlavic, zpodobňujících mytologické strážce chrámu, z nichž pouze jeden zůstává na svém původním místě, ostatní jsou v muzeu. Uvnitř Starého chrámu je dovnitř orientovaná struktura z chodeb, postavených kolem kruhového nádvoří. Struktura obsahuje obelisky a kamenné památky znázorňující jaguáry, kajmany a další uctívaná zvířata.
Konec čavínského období je poznamenán prvními pokusy o založení a rozvoj samostatných nezávislých center. Právě v této době se rozvíjí kultura Gallizano v údolí Viru, Paracas na jižním pobřeží a v okolí jezera Titicaca kultura Tiahuanuco. Všechny tyto kultury položily základy pro vznik pozdějších vysoce rozvinutých civilizací klasického období.
Klasické období
Klasické období (200 - 1100 n.l.) znamenalo intenzivní rozvoj všech uměleckých a řemeslných oborů a je typické vznikem mnoha navzájem zcela odlišných kultur. Nejlépe zdokumentované jsou kultura Moche a Nazka. Další pre-incké kultury jsou pak Lambayeque, Sican, Chimu, Huari, Chancay, Cajamarca, Chachapoya...
Kultura Moche uctívala boha Ai-Apaec - "okřídlený popravčí", strážce života a smrti v pozemském světě lidí. Na jejich typické keramice jsou zpodobňovány jejich život a rituály. Stavěli posvátné komplexy huacas (huaca del sol, huaca de la luna), zasvěcené přírodním božstvům. Archeologické nálezy svědčí také o lidských obětech a kultu lovců lebek. Společně s Moche se rozvíjela jižněji na pobřeží kultura Nazca s jejími fantastickými obřími obrazci a chrámový komplex Cahuachi uprostřed nehostinné pouště. Kultura Tiahuanuco na okraji jezera Titicaca oslavovala hlavní přírodní božstva v podobě kondorů, pum a hadů. Podle jejich náboženství vládnou tři bohové (Apu) třem vesmírným sférám - nebi, zemi a podsvětí. Z počátku mírumilovná říše se v době úpadku snaží prosazovat svůj vliv vojenskou silou a násilím. Násilné podmaňování slabších civilizací v letech 650 - 1100 n.l., započalo napadením říše Huari a pokračovalo směrem k pobřeží, smíšením původních kultur tak vznikla nová Huari-tiahuanucká, která je později poznamenána mezikmenovými válkami a tříští se na tři samostatná impéria - Chimu, Culsmancu a Chincha, v horách se však vliv mocné říše záhadně vytrácí a vzniká tak prostor pro rozvoj větších nezávislých rodových společenství jako kmen Colla (oblast Titicaca), národ Inků (v okolí Cusca) a kmen Chanca (okolí Ayacucha), které rychle nabývají na síle. Nejpozoruhodnější stavba tohoto období je Chan Chan (nedaleko dnešního Trujilla) postavený národem Chimu, komplex přesně odpovídá složité sociální struktuře.
Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins
No comments:
Post a Comment