Francisco Pizarro uslyšel poprvé vyprávění o daleké zemi, která oplývá neuvěřitelnými poklady a bohatstvím při své objevné expedici do Panamy v roce 1513. Vyprávění ho tak zaujalo, že se rozhodl zorganizovat další expedici do těchto míst.
Po několika neúspěšných pokusech o vylodění, které dobyvatelé přežili jen s velkým štěstím, se nakonec podařilo v roce 1532 zakotvit loď v Tumbesu. O několik měsíců později se skupina asi 170 mužů vydala na cestu do inckého města Cajamarca, aby se setkaly s vládcem Inků. Španělé si uvědomili, že narazili na prosperující mocné a vysoce rozvinuté impérium. Na cestě do Cajamarcy se donesly k Pizarrovi zprávy o probíhající občanské válce a nedávném drtivém vítězství Atahualpy nad jeho bratrem Huascarem. Pizarro okamžitě rozpoznal slabinu silné říše, které by mohl v budoucnu využít ve svůj prospěch.
Plán se nakonec uskutečnil a Pizarro přelstil Atahualpu a zajal ho. Španělé bojovali s kanony, zbraněmi a jezdeckou kavalerií, kterou Inkové neznali. Využili momentu překvapení a naivity Inků a bojovali proti neuvěřitelné přesile. Osudová bitva skončila kontrolou nad celou inckou říší.
Španělé slíbili Atahualpovi svobodu, pokud zaplatí štědré výkupné - sál až po strop napěchovaný zlatem. Ze všech koutů země se svážely karavany obtěžkané zlatem a za šest měsíců byla místnost plná. Na základě podezření, že Atahualpa podněcuje své generály k útoku na španělské oddíly, se však Pizarro rozhodl dohodu porušit. Pizarro dal Atahualpovi možnost rozhodnout se mezi dvěma způsoby popravy, buď pohanská smrt upálením nebo být uškrcen jako správný křesťan. Atahualpa zvolil druhou možnost, byl pokřtěn a bez milosti popraven.
Pizarro se vydal do Cuzca, kde nechal korunoval loutkového vládce Manco Incu. Díky dlouholetým zkušenostem získaným při prosazování a vnucování své kultury cizím etnikům, ať už Maurům ve Španělsku nebo Aztékům v Mexiku, trvalo conquistadorům zavedení fungující koloniální nomenklatury a zrušení letitého systému incké správy jen pouhých pár let. Občanská válka byla u konce a lidé, unaveni bojem a utrpením, byli šťastni, že se mohou vrátit zpět domů na svá políčka.
V prvních pár letech trpěli Inkové nemocemi přivlečenými z Evropy. Obyvatelstvo nemělo žádné protilátky proti neštovicím, černému kašli, spalničkám, dýmějovému moru a obyčejné chřipce a umíralo na ně. Z původních 32 milionů na 5 milionů v roce 1548.
Španělé tak začali převracet místní obyvatele na křesťanství a početné skupiny indiánů jim sloužily. Byli nuceni změnit svůj tradiční způsob života a začít chovat pro své pány naprosto neznámá zvířata (slepice, dobytek) přivezená ze Starého světa. Většinu měst nechali kolonizátoři přestavět po španělském způsobu. Evropany přitahovalo ze strategických a klimatických podmínek spíše pobřeží než hory. Také chtěli uchovat jakési pomyslné propojení se svým domovem v Evropě.
C roce 1535 byla založena Lima, na níž byla politicky závislá provinční města a vesnice. Vybírali část z výdělku z práce a prodaného zboží indiánů z malých vesniček a osad. Systém vykořisťování byl vpodstatě podobný jako v incké říši a ekonomika se moc nelišila, pouze s rozdílem, že hospodářský přebytek zůstal v imperiu, kdežto Španělé jej odváděli do Evropy svému panovníku.
V roce 1541 byl Pizarro zavražděn spikleneckou skupinou politických odpůrců. Násleujících sedm let se nová koloniální společnost zmítala v bojích občanských válek a povstání. Koloniální panství Španělského království bylo zachráněno až pod vedením Pedra de la Gazca.
S novými generacemi a míšením ras se peruánská společnost postupně proměňovala. K domorodému obyvatelstvu přibyli kreolové, potomci Španělů narozených v Peru, a mestizové, míšenci indiánů a Španělů. Do úrodných příbřežních oblastí, jejichž původní obyvatelstvo bylo téměř zcela vyhlazeno epidemiemi evropských nemocí, nechali Španělé na práci dovést tisíce černých otroků z Afriky.
Navzdory úpornému úsilí španělské církve o evangelizaci domorodců se víra a náboženské rituály indiánů moc nezměnily ani mystika a tajemné nitro jejich duše. Přírodní magie, víra v kouzelnou moc bylin a věštění přežívalo dál na vesnicích a v indiánských osadách. S rychle přibývajícími skupinami mestizů se však šířila kázání mnohem rychleji a nová generace míšenců sdílela podobné kulturní hodnoty a politické postoje.
Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins
No comments:
Post a Comment