Splynutí
aby se znovu spojila se svým zdrojem,
divoká hučící nespoutaná mezi kameny,
zpíváš jí svoji píseň, která se rodí někde uvnitř,
tvůj hlas splývá s jejím.
V měsíčním světle úplňku, jen vy dva,
propojeni v jedno tělo,
tak jako muž a žena může být.
Kapkami se dotýká tvého hebkého nahého těla,
jen lehce jej chladí.
Má tě ráda a je šťastná, že jsi s ní,
kolébá tvé dítě a unáší duši na vlnách ke světlu,
až tam, kde bude svobodná a šťastná,
ve věčnosti lásky.
Až se Měsíc setká se Sluncem a splynou v jedno,
země bude tělem, voda krví, vzduch potravou
a oheň duší.
V.
No comments:
Post a Comment