Je červenec, vracíme se zpět do civilizace a hledáme náš příští domov. Probíráme se inzeráty v novinách, objíždíme a díváme se po domkách. Až pak nás napadne jet do Campo Verde, u nás bychom to přirovnali k malé vesničce, vzdálené na půl cesty do džungle. Ne nadarmo se to místo jmenuje „zelený venkov“, oproti městu je zde plno zeleně, pozůstatky vykácené džungle. Ještě před třiceti lety, co můj přítel pamatuje, sahal prales až k hranicím Pucallpy. Dnes ho bohužel stále více ubývá. Opět projíždíme hliněné prašné ulice, až narazíme na opuštěný dřevěný domek, který vypadá velice útulně, se zahradou obklopenou banánovníky a palmami, ostatní zahrady jsou oddělené dřevěným plotem, ale tento dům oplocený není. Ptáme se tedy místních, zda je k pronájmu a máme štěstí na maminku majitelky. Asi o hodinu později nás pouští dovnitř, v domě opravdu dlouho nikdo nebydlel, na hromadě ještě staré věci a oblečení, drolící se podlaha z betonu, pár kusů starého nábytku, prostor uvnitř je rozdělený jednoduchou přepážkou, střecha z laminátu je položena na konstrukci střechy, pod kterou visí kabely elektriky, ze kterých se houpe tu a tam nějaká žárovka. Všude byl prach a pavučiny. Voda je přivedena na dvorek za domkem a sprcha hned vedle, omotaná jen kusem černého pytle, ale s výhledem na nebe a do palem, to přece nemá chybu. Domeček na místní poměry docela úchvatný a hlavně prosvětlený několika okny, což je ve městě problém, když už máte štěstí na okno, je s výhledem do betonu za cenu klidné místnosti, pokud nemáte výhled zrovna do rušné ulice. Prostorná zahrada, v rohu se suchým záchodem, je úžasná, přesně něco takového jsem si představovala.
Hned domeček pucujeme, vedro se opírá do střechy a stěn, kupujeme nezbytné věci na zabydlení, v této oblasti se ještě dost pociťuje štípavý hmyz, proto nutně pořizujeme moskytiéru, vařič, plynovou bombu, nějaké nádobí a hamaku na odpočinek.
Během prvního týdne zjišťuji, že diskotéky a různé zábavy jsou zde takřka na denním pořádku, zvuk se zde na rovině velice dobře šíří, někdy jsem slyšela fiesty i u šamana, a to bylo asi dvě hodinky daleko od civilizace. Také to, že zde neteče voda 24 hodin denně, musím si tedy dělat zásobu do nádob, ztrouchnivělá prkna na záchodě začaly praskat a lámat se a při klidných večerech v hamace se začaly procházet po zdech a po podlaze tarantule. Ano, zjistili jsme velice brzy, že dům je již obydlený, rodinkou pěti tarantulí. Prvním pocitem bylo velké překvapení, trochu rozpačité a nejisté pohyby, ale po jisté době jsme si na sebe zvykli. Neustále jsme však museli dávat pozor, abychom na jednu z nich nešláply nebo nesáhly, jinak by neublížily, jejich kousnutí je však velmi bolestivé a může vést až k horečce.
První den, kdy musím jít sama nakoupit jídlo na trh, je zde. Slunce pálí už od rána, ale přesto jdu raději až před polednem, kdy je tam méně lidí. Cítím upřené pohledy, myslím, že jsem první cizinka, obyvatelka tohoto městečka, snažím se nic nevnímat a jdu, jako kdybych sem patřila. Má španělština už ujde k tomu, abych se domluvila, což mne jaksi osvobozuje a pomáhá porozumět jejich mentalitě. Překvapuje mne, jak jsou zde lidé milí a chtějí navázat komunikaci. Většinou o to, teda kromě mužů, moc nestojí, nebo si myslí, že španělsky ani neblafnete, tak se do toho raději ani nepouští. Z mnoha stánků jsem si oblíbila jednu příjemnou usměvavou paní, kterou jsem musela, vždy při snaze něco koupit, probudit. Spala s hlavou složenou na zelenině a občas jí pomáhala její postižená dcerka. Miluji ty jejich jugos, šťávy a koktejly z čerstvé zeleniny a ovoce, jsou zde alespoň tři stánky, kde seňory zkušeně mixují vše, co kolem roste, občas přihodí syrové vejce, třtinový cukr, algarrobinu nebo mléko.
Další den mne čeká prací dopoledne, postaru, jak se to dělávalo ještě s babičkou na chatě, plním si lavóry s vodou, slunce pálí a vzduch se tetelí horkem, jen malé neviditelné mušky štípou a čůrky potu mi stékají po zádech a tvářích. Při tomto počasí bude vše za hodinu suché. A taky bylo. Krásný den, se ale proměňuje v něco moc nepříjemného....Pokračování příště
Jiné úryvky ze zápisků:
"Pocity z rituálu"
