Translate

Sunday 31 August 2014

Práva původních obyvatel a devastace deštného pralesa - výpověď indiána kmene Amarakeri

Práva původních obyvatel a devastace deštného pralesa

Díky kolonizaci a lidské činnosti hrozí pralesním etnikům v Peru, že během několika příštích desetiletí definitivně ztratí svoji nezávislost, své tradice a svébytnou kulturu a v neposlední řadě i svůj domov. Domorodé obyvatelstvo vytlačují z jejich tradičních teritorií přistěhovalci, ropné společnosti, zlatokopové, dřevaři, kokainové mafie a občas i teroristické organizace a takové přesile se indiáni mohou jen těžko ubránit. Nemalou hrozbou je také šíření křesťanství, které převrací naruby starobylé šamanské rituály. Některé kmeny už zasáhla moderní civilizace tak, že se přizpůsobily, vyměnily tradiční oblečení za ryfle a fotbalový dres a žijí civilizovaným způsobem života.

Na velkých úsecích pralesa došlo již k nenávratným škodám a indiáni se stahují čím dál více do nitra džungle nebo jsou nuceni otročit osadníkům a přizpůsobovat se podmínkám konzumního života. Tradiční hodnoty života v kmeni vymírají společně s nezávislostí unikátních pralesních komunit. V roce 1974 vláda schválila první zákon o domorodých komunitách, který uzákonil právo původního obyvatelstva na jejich zemi. Ale toto území musí být registrováno u ministerstva zemědělství, takže na území bez registrace neměli v podstatě indiáni právo a mohl je kdokoliv zabrat. Navíc v této době byla u moci vláda, u které nebyla prioritou ochrana domorodého obyvatelstva.

Další zákony v 70. letech dávaly právo na vlastní zemi i nově vzniklým etnikům a komunitám, které musely nutně založit právnickou osobu, která by je reprezentovala. V 70. a 80. letech se začala indiánská etnika hojně organizovat a vznikaly různé organizace jako např. Mezinárodní asociace na rozvoj peruánské Amazonie (AIDESEP), Koalice domorodých národností (CONAP). Od této doby byla založena ještě řada dalších regionálních politických a zájmových skupin, které se vymezovaly především geograficky a které fungovaly jako užiteční prostředníci mezi etnickými skupinami a státními orgány v Amazonii.

V roce 1999 byl schválen další zákon, jehož cílem měla být ochrana přírodního prostředí, udržitelný rozvoj a respektování práv původního obyvatelstva. Tento zákon se však setkal s nelibostí většiny významných zájmových organizací a vyvolal stávky po celé Amazonii, jelikož ve skutečnosti potlačoval práva indiánů a otevíral nové možnosti pro investice nadnárodních společností a firmám poskytoval daňové úlevy, aniž by místní obyvatelstvo získalo jakékoliv podobné výhody nebo kompenzace.

Situace se ještě zhoršila, když v roce 1995 prezident Fujimori podepsal nový zákon legalizující kolonizaci indiánského území, které není minimálně dva roky osídlené. Nikdo nechtěl pochopit, že většina pralesních indiánů žije polokočovný způsob života a za obživou se stěhují z místa na místo , tudíž obrovská část jejich území vypadá v určitý moment opuštěně, ale ve skutečnosti tvoří integrální součást jejich tradičního historického teritoria.

Další vážnou hrozbou je těžba ropy a zemního plynu. V 90. letech Fujimori zažehnal nebezpečí bujícího terorismu. Kýžený kapitál a investice měly přijít právě z těžby. Vláda se mohla přetrhnout, aby nadnárodním společnostem pomohla při geologickém průzkumu potencionálních ložisek v obasti Madre de Dios a Camisea, které jsou zasaženy nejvíce. Dnes se již průzkumy a těžba poněkud omezuje, ale je to spíše vedlejší efekt neschopné vládní politiky, než snaha o záchranu pralesa. Hrozba postupného ničení však stále trvá.

K nelegální těžbě dřeva dochází v nejhorší míře hlavně v jihovýchodní části džungle Madre de Dios, kde žijí indiáni Amarakeri. Obrovská železná monstra zde mění nejkrásnější amazonský prales na velkou bahnitou díru. Začíná už pronikat do jedinečné přírodní rezervace Tambopata, která je domovem vyder, kondorů, anakond a vzácných jaguárů. S každým novým dolem planeta přichází o stovky rostlinných a živočišných endemitů a z půdního krytu se stává jednolitá štěrková plocha. Za bagry těžebních společností zůstávají mrtvá zvířata.


Výpověď indiána kmene Amarakeri z Madre de Dios

"Narodili jsme se, pracujeme, žijeme a umíráme v údolí peruánské řeky Madre de Dios, je to naše zem - jediná věc na světě, co máme, se zvířaty, rostlinami a malými farmami. Je to prostředí, kterému důvěrně rozumíme a umíme jej dobře využívat. Nejsme jako ti, kteří se snaží všechno kolem sebe zničit a nechat prales navždy v troskách. My prales respektujeme, ale máme z něj i užitek.

Spousta lidí se nás ptá, proč chceme tolik půdy. Myslí si, že stejně nestačíme všechnu obdělat, Ale my ji obděláváme jinak než oni, chráníme ji a snažíme se zachovat její bohatství i pro další generace našich dětí. Někteří lidé se nám snaží naši půdu sebrat, ale pak ji zničí, opustí a přestěhují se jinam. Ale tohle my nemůžeme, vždyť jsme se tu narodili. Bez našeho lesa bychom všichni zemřeli. Na rozdíl od jiných částí peruánské džungle je oblast Madre de Dios dodnes jen řídce osídlená. Lesy jsou tu husté, ale půda je chudá na živiny, takže ji musíme obdělávat úplně jiným způsobem než lidé v oblastech, které jsou daleko hustěji obydlené, více znečištěné, méně zalesněné, ale zato s úrodnější půdou. Náš systém by na malém území nemohl fungovat. Cizí lidé neznají způsob, jak nejlépe využívat bohatství zdejší přírody. Místo toho si prostě berou, co jim příroda dává, ale nic jí nevracejí. Berou si dřevo, ořechy, ale nejvíce ze všeho zlato.

Muži z hor dělají celé dny pořád totéž, rýžují zlato, porážejí stromy a jiné věci. Za chvíli se začnou nudit, celý den žvýkají lístečky koky, špatně jí a za pár měsíců odcházejí pryč. Inženýři pořád upíjejí tu svoji kávu a pozorují ostatní při práci.

My děláme podobné věci jako oni, ale vždycky necháme prales, aby se zase vzpamatoval. Obděláváme naše farmy, lovíme, rybaříme a sbíráme lesní plodiny, takže jsme soběstační a nepotřebujeme nic jiného. Také stavíme domy, kanoe, vychováváme své děti, bavíme se a užíváme život. Zkrátka naše vlastní práce dokáže uspokojit všechny naše potřeby, aniž bychom museli ničit prostředí, ve kterém žijeme.

V horní části Madre de Dios je dřevo daleko důležitější než zlato a pila Shintuye má největší výnosy v celém kraji. Ze dřeva se na jiných místech vyrábějí kanoe a lodě na prodej a materiál na stavbu domů pro osadníky. Říká se, že Madre de Dios je zapomenutá země, ale lidé z jiných částí Peru ani národní a nadnárodní společnosti na nás nezapomněli, snaží se zmocnit naší země a přírodních zdrojů. Proto jsme založili Federaci indiánů z Madre de Dios a chceme bránit naši zem a její bohatství.

Už od roku 1974 se nás lidé ptají, jestli máme na svou zemi registraci podle zákona o indiánských komunitách. Úřady nám ji pořád slibují, ale pravda je taková, že registraci získala jen jediná naše komunita, a to jen na území 5000 hektarů. Mohli byste se zeptat, proč chceme registrace až teď, když jsme se doposud obešli bez nich. Odpověď je taková, že dnes musíme naši zemi chránit před mnoha lidmi, kteří nám ji chtějí vzít a kteří nás nikdy před tím neohrožovali.

Ikdyž stále jezdíme do Puerta Maldonada žádat o ochranu ze strany státních úřadů, nikdo nám nechce vyjít vstříc a nikdo nechce vyhnat vetřelce, kteří okupují naši zemi. Naopak, když bráníme naši zemi před vetřelci, obviňují nás, že jsme divocí necivilizovaní barbaři.

Stejně vážně nás ohrožují i zlatokopové. Peruánská vláda považuje právo na těžbu a právo na zemi za dva odlišné právní nároky a prý existují zákony, které indiánům dávají přednost získat právo těžby na své vlastní zemí před ostatními, ale úřady tyto zákony odmítají vynucovat. Hodně lidí získalo horní práva "načerno" pro své nelegální doly. Jiní lidé prostě přijdou a otevřou důl bez jakéhokoliv povolení. Existuje bezpočet různých příkladů.

Další problém je se správci národního parku. Podle nich nesmíme při lovu ryb používat barbasco (rostinný jed) v řekách na našem území, ačkoliv vůbec nepatří pod správu parku. Tvrdí, že barbasco zabíjí všechny ryby, ale my už takhle lovíme odnepaměti a řeky jsou stále plné ryb. Ryby zabíjejí spíš cizí lidé, kteří přitom používají dynamit.

Hlavní zdroj naší potravy, kromě zemědělství, je rybolov. Lovíme hlavně rybu boquichico. Nejdřív hodíme do vody barbasco a pak rybu lovíme lukem a šípy. Jíst ryby nikdy nepřestaneme a nikdo nám nebude přikazovat, jak máme lovit!

My nebráníme ostatním, aby tu žili a využívali bohatství pralesa, ani se nebráníme novým věcem. Naopak, i my chceme mít z rozvoje pralesa užitek, ne jenom velké společnosti a osadníci. Ale chceme, aby přírodní bohatství zůstalo zachováno pro další generace jak osadníků, tak i indiánů."



Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins


Říkám si, jak musíme být indiánům směšní my lidé z civilizace, v tom pošetilém oblečení, s make upem, co jíme za jedy a ještě si na nich pochutnáváme, způsobem chování a zvyky, které nemají vůbec nic společného s tím kdo jsme, s naším původem...chce se mi brečet...když vidím, jak se jim smějí a jak přijdou směšní oni lidem z měst...jednou se budeme učit my od nich, pokud zde ovšem ještě budou... 




IQUITOS - Kongres léčivých rostlin 2015

Město Iquitos bude hostitelem Třetího latinoamerického kongresu léčivých rostlin, pořádaného Vědeckým Institutem peruánské Amazonie (IIAP) 12. -14. 8. 2015, s účastí vědců z 10 zemí, mezi nimiž bude figurovat Kolumbie, Argentina, Paraguay, Brazílie, Guatemala, Chile, Spojené Království, Bolívie a samozřejmě Peru.

Minulý kongres se konal v Chile, kde se prezentovalo posledních více než 50 výzkumů léčivých rostlin, v Iquitos se předpokládá, že toto číslo bude vyšší, a to z pohledu, že se nachází právě v Amazonii. Peru bylo vybráno také vzhledem k velké biodiverzitě rostlinných druhů. V příštím roce tedy bude tato země na očích celé mezinárodní vědecké společnosti.

V Peru je známo 1400 léčivých rostlin používaných vesničany, z nichž 890 je amazonských a je známo, že méně než 80 % amazonské populace je závislé na jejich léčivých účincích, pro které je používají na zdravotní problémy, protože pro ně není dostupná lékařská péče a farmaceutické prostředky.

Jen v Iquitos se používá pouze 92 rostlinných druhů, které jsou k sehnání na tržišti Belén.

Historie Peru - španělská conquista


Francisco Pizarro uslyšel poprvé vyprávění o daleké zemi, která oplývá neuvěřitelnými poklady a bohatstvím při své objevné expedici do Panamy v roce 1513. Vyprávění ho tak zaujalo, že se rozhodl zorganizovat další expedici do těchto míst.

Po několika neúspěšných pokusech o vylodění, které dobyvatelé přežili jen s velkým štěstím, se nakonec podařilo v roce 1532 zakotvit loď v Tumbesu. O několik měsíců později se skupina asi 170 mužů vydala na cestu do inckého města Cajamarca, aby se setkaly s vládcem Inků. Španělé si uvědomili, že narazili na prosperující mocné a vysoce rozvinuté impérium. Na cestě do Cajamarcy se donesly k Pizarrovi zprávy o probíhající občanské válce a nedávném drtivém vítězství Atahualpy nad jeho bratrem Huascarem. Pizarro okamžitě rozpoznal slabinu silné říše, které by mohl v budoucnu využít ve svůj prospěch.

Plán se nakonec uskutečnil a Pizarro přelstil Atahualpu a zajal ho. Španělé bojovali s kanony, zbraněmi a jezdeckou kavalerií, kterou Inkové neznali. Využili momentu překvapení a naivity Inků a bojovali proti neuvěřitelné přesile. Osudová bitva skončila kontrolou nad celou inckou říší.

Španělé slíbili Atahualpovi svobodu, pokud zaplatí štědré výkupné - sál až po strop napěchovaný zlatem. Ze všech koutů země se svážely karavany obtěžkané zlatem a za šest měsíců byla místnost plná. Na základě podezření, že Atahualpa podněcuje své generály k útoku na španělské oddíly, se však Pizarro rozhodl dohodu porušit. Pizarro dal Atahualpovi možnost rozhodnout se mezi dvěma způsoby popravy, buď pohanská smrt upálením nebo být uškrcen jako správný křesťan. Atahualpa zvolil druhou možnost, byl pokřtěn a bez milosti popraven.

Pizarro se vydal do Cuzca, kde nechal korunoval loutkového vládce Manco Incu. Díky dlouholetým zkušenostem získaným při prosazování a vnucování své kultury cizím etnikům, ať už Maurům ve Španělsku nebo Aztékům v Mexiku, trvalo conquistadorům zavedení fungující koloniální nomenklatury a zrušení letitého systému incké správy jen pouhých pár let. Občanská válka byla u konce a lidé, unaveni bojem a utrpením, byli šťastni, že se mohou vrátit zpět domů na svá políčka.

V prvních pár letech trpěli Inkové nemocemi přivlečenými z Evropy. Obyvatelstvo nemělo žádné protilátky proti neštovicím, černému kašli, spalničkám, dýmějovému moru a obyčejné chřipce a umíralo na ně. Z původních 32 milionů na 5 milionů v roce 1548.

Španělé tak začali převracet místní obyvatele na křesťanství a početné skupiny indiánů jim sloužily. Byli nuceni změnit svůj tradiční způsob života a začít chovat pro své pány naprosto neznámá zvířata (slepice, dobytek) přivezená ze Starého světa. Většinu měst nechali kolonizátoři přestavět po španělském způsobu. Evropany přitahovalo ze strategických a klimatických podmínek spíše pobřeží než hory. Také chtěli uchovat jakési pomyslné propojení se svým domovem v Evropě.

C roce 1535 byla založena Lima, na níž byla politicky závislá provinční města a vesnice. Vybírali část z výdělku z práce a prodaného zboží indiánů z malých vesniček a osad. Systém vykořisťování byl vpodstatě podobný jako v incké říši a ekonomika se moc nelišila, pouze s rozdílem, že hospodářský přebytek zůstal v imperiu, kdežto Španělé jej odváděli do Evropy svému panovníku.

V roce 1541 byl Pizarro zavražděn spikleneckou skupinou politických odpůrců. Násleujících sedm let se nová koloniální společnost zmítala v bojích občanských válek a povstání. Koloniální panství Španělského království bylo zachráněno až pod vedením Pedra de la Gazca.

S novými generacemi a míšením ras se peruánská společnost postupně proměňovala. K domorodému obyvatelstvu přibyli kreolové, potomci Španělů narozených v Peru, a mestizové, míšenci indiánů a Španělů. Do úrodných příbřežních oblastí, jejichž původní obyvatelstvo bylo téměř zcela vyhlazeno epidemiemi evropských nemocí, nechali Španělé na práci dovést tisíce černých otroků z Afriky.

Navzdory úpornému úsilí španělské církve o evangelizaci domorodců se víra a náboženské rituály indiánů moc nezměnily ani mystika a tajemné nitro jejich duše. Přírodní magie, víra v kouzelnou moc bylin a věštění přežívalo dál na vesnicích a v indiánských osadách. S rychle přibývajícími skupinami mestizů se však šířila kázání mnohem rychleji a nová generace míšenců sdílela podobné kulturní hodnoty a politické postoje.


Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins

Saturday 30 August 2014

Historie Peru - Inkové


Incká říše (1200 - 1532 n.l.) dovedla již rozvinuté stavební umění do naprosté dokonalosti a zároveň poprvé sjednocuje celé území dnešního Peru. Její společenský systém připomíná strukturovanou feudální společnost řízenou přísnými náboženskými pravidly. Oficiálním jazykem se stává Quechua. Její vznik je popsán v článku na konci klasického období. Postupně si podmaňuje všechny nezávislé pobřežní říše i menší národy, jako poslední Chimu národ, který odolával nejdéle. Zakladatelem dynastie se stal kolem roku 1200 Manco Capac, syn boha stvořitele Viracocha. Dalším následníkem trůnu byl jeho syn Pachacuti (Sinchi Roca), kdy přichází nejslavnější éra incké říše. Inkové měli pevně stanovená pravidla pro výběr panovníka. Panovník, na rozdíl od prostého lidu, měl prakticky neomezené množství manželek a milenek, avšak dědic a budoucí panovník vzešel z úplně jiného svazku. Inka si jako jediný bral za ženu svoji vlastní sestru. Jejich syn pak byl právoplatný dědic. Jedině tak byla zachována „čistota krve“. To mu ale vládu nezaručovalo, spíše to z něj udělalo hlavní terč v boji o trůn. Dalo by se říci, že bratrovražedné boje byly nutností. Inka tím dokazoval, že je nejsilnější a jen on může vládnout. Inkové neznali písmo a jména jejich předků se uchovávala po generace pouze v ústním podání. Těla mrtvých inckých panovníků se nepohřbívala, ale uchovávala se, aby byla dále uctívána, jako by byla živá.

Inkové měli svůj vlastní způsob nazírání na svět, prostor a čas pro ně byly posvátnými, svět se skládá ze tří rovin - Hanan Pacha nebo svět nahoře (bohové, jako je slunce, měsíc, blesk, hvězdy, duha), Kay Pacha nebo svět zde (muži, zvířata a rostliny), Ucu Pacha (nebo Urin Pacha) nebo svět dole (mrtví a duchové, nemoci). Viracocha, v mytologii Inků uctívaný jako bůh stvořitel, nejprve vytvořil nebe, slunce, měsíc, potom vytvořil čtyři světové strany, ve vesmíru podle nich existují současně andské světy, paralelní a vzájemně propojené, které uznávají život a komunikaci mezi fyzickýmy a duchovnímy subjekty. Inkové také prováděli u novorozeňat deformace lebek. Byl to jeden ze znaků vyšší společnosti. 

Sinchi Roca se zasloužil o další rozšíření říše, tím že zvítězil při útočných nájezdech okolních kmenů, při kterých bránil zemi. Z Cusca se stalo velkolepé hlavní město. Všechny vesničky a osady v kruhu deseti kilometrů do Cusca nechal vysídlit a srovnat se zemí a zahájil gigantický projekt výstavby zemědělských teras, nádherných paláců a úchvatných chrámů. Obyvatelé, kteří ztratili své domovy, začali kolonizovat nově postavená území. Za vlády dalšího nástupce LLoque Yupanqui, expandovalo území více na sever až ke hranicím dnešního Ekvádoru, zmocnil se i svatého chrámu Pachacamac v blízkosti dnešní Limy. Posunul také hranice směrem na jih k dnešnímu Chile. Celá mocná říše byla sjednocena do jediného správního celku, a to nejen geograficky, ale také ideologicky a politicky. 

Na konci 15. století představovalo incké impérium vrcholnou ukázku vyspělé a vzkvétající civilizace, jejíž úrovně nedosáhla žádná civilizace před ní a ani dlouho po jejím zániku. Byla ve své době pravděpodobně největší civilizací svého druhu na světě. Žilo zde takřka na 20 milionů obyvatel. Byla rozdělena na čtyři správní celky suyos, které se paprsčitě rozbíhaly od ústředního náměstí v Cuscu, na čtyři světové strany. Další nástupce Mayta Capac rozšířil hranice ještě více na sever, až k městu Quito, kterému dával osobně přednost před Cuscem. Právě tato strategie se však ukázala jako chybný politický tah, který později vyústil v rozvrácení incké říše. Takto velká říše nemohla zůstat dlouho jednotná a vlivem tlaků různých mocenských skupin se rozdělila. Atahualpa, syn panovníka, měl převzít moc nad Quitem, ale Huascar, legitimní dědic a nástupce se proti tomuto postavil, v krvavé bitvě ho však Atahualpa přemohl. Zde potom v roce 1532 zjistil španělský konquistador Francisco Pizarro, kde je slabé místo říše a využil jej k obsazení. Během prvních sedmi let španělské conquisty se zemí prohnala epidemie neštovic, nemoci přivlečené bílými muži z Evropy, které zahubila až 30 % původních obyvatel. 

Společnost incké říše byla vysoce hierarchizovaná, nejvyšší bůh stvořitel Viracocha (bůh Slunce) , další byl panovník jako jeho přímý potomek, nejvyšší představitelé církve - královské allyu, místní náčelníci - curacas... Přičemž žena byla společensky bezvýznamná, její úkol byl především starat se o domácnst, pracovat na poli a svědomitě vykonávat své mateřské povinnosti. Kněží vybírali asi desetileté krásné a inteligentní dívky, zavírali je v klášterech - acclahuasi, kde se učily ženským dovednostem. Z většiny takto vychovaných dívek se později staly mamakony (Sluneční panny) a konkubíny nejurozenějších šlechticů a dokonce samotného panovníka. Některé však byly obětovány bohům.

Velmi úspěšný a známý byl systém silnic, které spojovaly jednotlivé části rozsáhlého impéria a sloužily pro jeho kontrolu. Zprávy byly přenášeny poslíčky (běžci), kteří si je předávali jako štafetu a dostaly se tak do cíle v rekordním čase (např. 2000 km za 6 dní). Základním objevem hospodářství byla terasovitá políčka, která zabraňovala erozi půdy a akvadukty nad nimi zabezpečily jejich stálé zavlažování pomocí vody z hor. Jistě není třeba zmiňovat skvostné chrámové a palácové komplexy, které stále odolávají navzdory větru, dešti, času a dochovávají se dodnes (Machu Picchu, Sascayhuaman, Achirana...).

Incké náboženství bylo poměrně flexibilní vhledem k tomu, kolik kmenů a národů tato říše obsahovala. Lišila se pouze lokálními zvyklostmi, ale věřili pouze v jednoho boha "prvotního hybatele" společně s přírodními živly, které k lidem hovořily prostřednictvím duhy, blesků a hřmění. Velký Inka, panovník, se po celé říši nechal uctívat jako přímý potomek boha stvořitele Viracocha. Hlavní roli v náboženství hrálo Slunce, nejmocnější bůh a reálná, pouhým okem viditelná hlava církve, kdežto Viracocha byl pouze fiktivní, proto měl menší moc. Náboženské slavnosti sestávaly z procesí, obětování a tanců, obětovaly se nejčastěji lamy, morčata, kukuřičné pivo chica nebo vyvolené ženy. Věštby představovaly nejdůležitější náplň práce takřka všech kněží a curanderos. Šamani uměli mluvit s duchy a propojovat se s duchovním světem pomocí halucnogeního prášku ze stromu vilca. I obyčejná jiskra nebo mihnutí ještěrky bylo považováno za božské znamení, ke kterému indiáni řistupovali s náležitou úctou.








Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins

Historie Peru - pravěk - klasické období


Pravěk

První Peruánci byli potomky kočovných kmenů, kteří na americký kontinent pronikli přes Beringovu úžinu v době ledové (40tis - 15tis př.n.l.), kdy plovoucí ledové kry vytvořily schůdný pevninský most. Stopy divoké zvěře migrující ze Sibiře zavedly kočovné kmeny do rajské přírody úrodných pobřeží, divokých lesů, hor a travnatých plání. Další generace se stěhovaly přes úzkou pevninskou šíji Střední Ameriky čím dál tím více k jihu. Někteří se usadili někde po cestě, kde založili vlastní kmeny a rodová společenství, zatímco ostatním se podařilo dojít až k Andám, do Amazonie a do úrodných oblastí peruánského a ekvádorského pobřeží.

V indiánských pověstech dodnes přežívají vyprávění o dlouhé cestě ze severu na jih, většina legend se však předává pouze ústní formou, písemné záznamy neexistují. O pravěkém osídlení svědčí četné archeologické nálezy především z jeskyní v údolí Ayacucha a na severu v údolí Chillon - opracované kamenné hroty a lovecké nože. V oblastech hor a pralesa žily kmeny s podobnými rituály a zvyky, ale díky tvrdým klimatickým podmínkám jsou zde archeologické nálezy jen velmi vzácné. V letech 8tis - 2tis se kočovné kmeny lovců a sběračů stěhovaly pravidelně z místa na místo. Lidé migrovali společně se stády divokých zvířat. Během dlouhé a kruté zimy stavěli tábory v nížinách, zatímco v létě trávili většinu času v horách na náhorních plošinách (ve výškách až 4tis m.n.m).

Znalosti o zemědělském využití rostlin se začaly šířit kolem roku 5tis př.n.l.. Jednou z prvních šlechtěných plodin byly brambory, které byly později jedním z nejznámějších objevů v Novém světě. Díky stabilním zemědělským podmínkám na pobřeží se zde začalo usazovat čím dál více kmenů a začala se zde vytvářet nová populace a formovat nový způsob myšlení a náboženského života, ovlivněný pravděpodobně kulturním vývojem v oblasti od Amazonské pánve směrem k východu. Kultismus, jehož charakteristickými prvky je mumifikace, kult lovců lebek a stavba gigantických obřadních staveb, se objevuje jak na pobřeží, tak i v podhůří And. 

Kultura Chavín

V letech 1200 př.n.l. - 200 n.l. se stabilizuje všední život a vzniká složitější společenský systém s rychle se šířícím náboženským hnutím tzv. chavinského kultu, která spočívala v hluboké víře v přírodní síly, kterým vládl bůh v podobě kočkovité šelmy. Společná víra a rituály zapříčinily vznik nové éry společenských vztahů mezi kmeny obývajícími náhorní plošiny v Andách a obyvaleli pobřežních údolí. Kde přesně a jakým způsobem vznikl, dodnes není jisté, ale pravděpodobně se rozšířil z východních pralesních oblastí až do And a postupně až na pobřeží podél řeky Marañón. Jedno z nejznámějších center byl chrámový komplex Chavín de Huantar. Poloha tohoto městečka, mezi pobřežím a džunglí, byla ideální pro šíření a shromažďování myšlenek obou stran. Je to velké obřadní centrum, kde se setkávali obyvatelé, aby se spojili a uctívali své bohy, účastnili se rituálů a radili se s věštci, kteří v chrámu žili. Na tomto místě dochází také k soutoku dvou řek, což byl další znak, že Chavín de Huantar je silné obřadní náboženské centrum. Sbližování dvou řek se označuje jako tinkuy , je definován jako harmonické setkání protichůdných sil, kde se setkávají přírodní a kosmické síly. Oblast je proslulá také přírodními horkými prameny, stejně jako inspirujícím výhledem na vrchol Huantsan, který vzbuzuje velký respekt. 

Nejimpozantnější stavbou je obrovský Starý a Nový chrám, který ukazuje na vynikající umění dávných Peruánců, je důkazem vysokého stupně dokonalosti, dosaženého při řezání a leštění kamenů a kamenné sochy spojené s architekturou. Na stěnách hlavního chrámu byla řada hlavic, zpodobňujících mytologické strážce chrámu, z nichž pouze jeden zůstává na svém původním místě, ostatní jsou v muzeu. Uvnitř Starého chrámu je dovnitř orientovaná struktura z chodeb, postavených kolem kruhového nádvoří. Struktura obsahuje obelisky a kamenné památky znázorňující jaguáry, kajmany a další uctívaná zvířata. 

Konec čavínského období je poznamenán prvními pokusy o založení a rozvoj samostatných nezávislých center. Právě v této době se rozvíjí kultura Gallizano v údolí Viru, Paracas na jižním pobřeží a v okolí jezera Titicaca kultura Tiahuanuco. Všechny tyto kultury položily základy pro vznik pozdějších vysoce rozvinutých civilizací klasického období. 

Klasické období 

Klasické období (200 - 1100 n.l.) znamenalo intenzivní rozvoj všech uměleckých a řemeslných oborů a je typické vznikem mnoha navzájem zcela odlišných kultur. Nejlépe zdokumentované jsou kultura Moche a Nazka. Další pre-incké kultury jsou pak Lambayeque, Sican, Chimu, Huari, Chancay, Cajamarca, Chachapoya...

Kultura Moche uctívala boha Ai-Apaec - "okřídlený popravčí", strážce života a smrti v pozemském světě lidí. Na jejich typické keramice jsou zpodobňovány jejich život a rituály. Stavěli posvátné komplexy huacas (huaca del sol, huaca de la luna), zasvěcené přírodním božstvům. Archeologické nálezy svědčí také o lidských obětech a kultu lovců lebek. Společně s Moche se rozvíjela jižněji na pobřeží kultura Nazca s jejími fantastickými obřími obrazci a chrámový komplex Cahuachi uprostřed nehostinné pouště. Kultura Tiahuanuco na okraji jezera Titicaca oslavovala hlavní přírodní božstva v podobě kondorů, pum a hadů. Podle jejich náboženství vládnou tři bohové (Apu) třem vesmírným sférám - nebi, zemi a podsvětí. Z počátku mírumilovná říše se v době úpadku snaží prosazovat svůj vliv vojenskou silou a násilím. Násilné podmaňování slabších civilizací v letech 650 - 1100 n.l., započalo napadením říše Huari a pokračovalo směrem k pobřeží, smíšením původních kultur tak vznikla nová Huari-tiahuanucká, která je později poznamenána mezikmenovými válkami a tříští se na tři samostatná impéria - Chimu, Culsmancu a Chincha, v horách se však vliv mocné říše záhadně vytrácí a vzniká tak prostor pro rozvoj větších nezávislých rodových společenství jako kmen Colla (oblast Titicaca), národ Inků (v okolí Cusca) a kmen Chanca (okolí Ayacucha), které rychle nabývají na síle. Nejpozoruhodnější stavba tohoto období je Chan Chan (nedaleko dnešního Trujilla) postavený národem Chimu, komplex přesně odpovídá složité sociální struktuře.






Zdroj: Turistický průvodce Peru řady Rough - Dilwyn Jenkins

IQUITOS - Congress of Medicinal Plants 2015

Iquitos will host the Third Latin American Congress of Medicinal Plants, organized by Research Institute of the Peruvian Amazon, IIAP, with the participation of researchers from 10 countries, what include Colombia, Argentina, Brazil, Chile, Paraguay, Guatemala, United Kingdom , Bolivia and of course Peru. 
This was announced by the head of the Knowledge Recovery Project for the Conservation of Biodiversity of IIAP, Elsa Rengifo, who said the event will be held from 12 to 14 August 2015, in our city. 
He said the previous congress took place in Chile, with the latest advances in medicinal plants, where more than 50 papers were presented about, number expected to far exceed in Iquitos, in view of the great interest that exists in the Amazon world. 
"Peru was chosen for the diversity of species that we know and directly to Amazon. Next year our country will be in the eyes of the international scientific community," said researcher IIAP. 
In Peru 1400 species of medicinal plants are used by rural men, of which 890 are from Amazonia, and it is known that at least 80 percent of the Amazonian population depends on the use of these plants to treat their health problems, and does not have the ability to access health facilities or drug from pharmaceutical laboratories. 
In Iquitos are used only 92 species of medicinal plants and an entire sector Market Bethlehem, known as Pasaje Paquito, is dedicated to marketing.

From: newspapers Ahora Iquitos

IQUITOS - Congreso de Plantas Medicinales 2015

Iquitos será sede del Tercer Congreso Latinoamericano de Plantas Medicinales, organizado por Instituto de Investigaciones de la Amazonia Peruana, IIAP, con la participatión de investigadores de 10 países, entre los que figuran Colombia, Argentina, Brasil, Chile, Paraguay, Guatemala, Reino Unido, Bolivia y por supuesto el Perú.
Así lo dio a conocer la responsable del Proyecto de Recuperación del Conocimiento para la Conservación de la Diversidad Biológica del IIAP, Elsa Rengifo, quien manifestó que el evento se desarrollará del 12 al 14 de agosto del 2015, en nuestra ciudad.
Dijo que el anterior congreso se realizó en Chile, con los últimos avances en plantas medicinales, en donde se presentaron más de 50 ponencias al respecto, número que se espera superar ampliamente en Iquitos, en vista del notable interés que existe por la Amazónia en el Mundo.
"Se eligió al Perú por la diversidad de especies que tenemos y por conocer de manera directa a la Amazonía. El proximo año nuestro país estará en los ojos de toda la comunidad científica internacional", expresó la investigadora del IIAP.
En el Perú se conocen mil 400 plantas medicinales utilizadas por el hombre rural, de las cuales 890 son amazónicas, y se sabe que al menos el 80 por ciento de la población amazónica depende del uso de esas plantas para tratar sus problemas de salud, ya que no tiene la posibilidad de acceder a centros de salud ni a los fármacos provenientes de los laboratorios.
Solamente en Iquitos se utilizan 92 especies de plantas medicinales y todo un sector del Mercado de Belén, conocido como el Pasaje Paquito, está dedicado a su comercialización.

Fuente: periodico Ahora Iquitos

Tobacco - plant of the spirits


This sacred plant, in shamanism called mapacho, is totally organic and it is grown without the use of chemical fertilizers and pesticides and does not contain any of the toxic additives used in commercial cigarettes. Tobacco shamanism is using Nicotiana rustica, Amazonian wild Tobacco, which is 15 to 18 times as high in nicotine as Nicotiana tabacum. Tobacco has been cultivated and used for rituals as far back as 8,000 years ago, and may be the first cultivated plant here in South America where is the origin of this plant, but even before Europeans began spreading it across the world it had traveled throughout the Americas and even to Australia and Africa, though these species may not have had a high nicotine content. By the way in wrong hands its use can be dangerous. Equivalent of 60-120 mg of the substance placed on the tongue or the skin are said to kill a man. Is investigated that 64 % of all amout of nicotin occures in leaves.

This amazing sacred plant is used through a lot of generations of indians in all Amazon. Are written a lot of books about it by different anthropologists and ethnobotanics. Mapacho is used extensively in Peruvian shamanism (in Ayahuasca ceremonies). This sacred shamanic plant has its own spirit. It is used to provide protection for energetic body of individual participants and for the ceremonial space. It is used to open energetic centers of participants to receive positive energies and seal participants from negative energies and for close centers after ceremony or after diet with medicinal plants. Some native tribes use Tobacco as a universal medicine against all illness. Therepeutically against the snakebites and strong medicine against differente worms. Powder from burned tobacco is good desinfection (antiinflamation) for wound or cut and also on the entry spot on the skin to stupefy the insect larvae and to facilitate its extraction, f.e. mosquito worm or botfly. Nicotine is a really powerful insect killer. The indians used the Tobacco to relieve thirst and also to relive hunger and to be able to pass days without the necessity to eat or to drink. When they have to go for a long walk through the desert or other lonely place without water or food, they use small balls made of tobacco. They take the leaves (of tobacco) and chew them with a certain powder they prepared from burned Conchas de Almejas, and, chewing, they mix them until it is a mass, from which they prepare these little balls…. 

The preceding ethnographic survey discusses tobacco use in South America from nearly three hundred societies and according to six different methods of internal (gastrointestinal and respiratory) application: chewing, drinking, licking, rectal, snuffing, smokable. Of these, smoking (cigars, cigarettes, or pipes) proves the most common, occuring in 233 cases and more often, by far, than all other cases of internal application combined. The most frequent use in Amazonia is smoking in one form or another occurs are those which adopted the custom through association with Europeans in post-Contact times. Among some cultures, tobacco use replaced Coca, the leaves can be boiled in water or chewed in the mouth and mixed with saliva. 

Sometimes they sell it rolled in a semi-dry banana leaf for smoke or for keep it tight and dry like a mass of Tobacco, the log is up to 10" long and weighs about a pound. After they must to slice off a disc of leaf and dry in the fire to be prepared for smoke or drink juice of tobacco through the nose from some shell. It can make you strong nicotine rush in your tissues of nose, if you keep snorting it can lead do drink it and after to vomiting and mild trance (is mostly in Quechua ceremonies in highlands or in the ceremonies with San Pedro). Usually shamans also prepare "vomitivo", what is a cup of tobacco tea for really strong purification of the body, it makes you vomiting and mareation approximately 5 - 6 hours. 

We can say that the less amount of tobacco is used it becomes more powerfull. Tobacco has its sacred importance and using is as a prayer or ceremony with submission. It doesn't mean to have a custom in daily smoking one pack of cigaretts as a psychical and physical addiction. Pure tobacco has its special smell, and mostly isn't inhalated inside the lungs, only in the mouth. If you want to inhal inside you must to be carefull, because mapacho is too much strong and is good to use just some part of the smoke, not all. Also this small amount can cure if you please nature for help in something and you put some intention. And you will be surprised how strong this tobacco can be. It helps so much in cleaning and curing during ceremonies with Ayahuasca, you can feel it so well, just smoking can make you vomiting, also people are more sensitive during the ceremony. The most important for work with tobacco is intention of tabaquero. Of course everybody can smoke mapacho with a good intention, submission and open heart to the nature or some prayer.

Some shamans say that Tobacco is the most powerfull plant of this Planet. It is the Plant of Power. It is a Power Food for the spirits. That is why we offer pinches of Tobacco to plants when we gather them. It is a nourishment that feeds the spirits and strengthens them. If you place prayer intentions and songs in Tobacco when it is growing, it absorbs that energy and acts like a kind of spiritual megaphone for your prayers when you release them. And some shamans say that one of human task is cultivate Tobacco for the spirits, because they cannot do it themselves. Tobacco feeds also our own spirits when we consume it. The trouble is, consuming Tobacco unconsciously means that only a little bit of the Power comes in, and, more important, it doesn't reach your Spirit, the depths within you that are crying to be fed. 

In Amazon Shamanism the most important for work with all plants, include Tobacco, is a special diet what can be various of different cultures. But commonly it means without salt, sugar, oil, all sexual activities, spice and others. Person who is learning about medicinal plants is in many diets with different plants and each one takes for a one to three weeks. Also one diet can be just with Tobacco. During diets apprentice receives various knowledges about healing effects and using of plants by his own visions or dreams. He connects to the spirits of the nature and plants and they become like a part of him. Shaman who is initiated in work with tobacco is called "tabaquero".

How is written up, for work with Tobacco is necessary prayer and itnention. The commercial Tobacco growers and companies dedicate this intention to the Tobacco they grow, to feed the spirit of addiction in us. That addiction is intentional and it is because the Tobacco companies put that intention in, both physically (through the hundreds of additive chemicals that can legally constitute 20% of dry weight, not to mention tons of pesticides) and spiritually (through their Intent) dedicate this most sacred of Power Plants to this purpose, of creating addiction. You take the most Powerful of Power plants and say, "Addict millions of people and place them under our command so they have to feed us money" , that Power plant will magnify your intent and give you Powerful results. Tobacco also shows when is used carelessly and unconsciously, they can cause harm and sickness. There is only one Power, which can be shaped and used in different ways, up to us.

All men who are working in the jungle or just go inside have a custom, they don't take only machete but also a pack of mapachos for smoking for their protection. Also is a custom in some part of the jungle, when they find some snake they give him a little bit of Tobacco on some stick, if this snake survives then has a good soul, if not then has a bad soul.

If you want to try tobacco we highly recommend for the first time to stay with some person or shaman who knows this work and who can help you. Here is just summary information what shamans share with others or our own experiences. But is necessary to say, that in the same case of other plants, also Tobacco is surrounds with a lot of secrets what knows only nature or maybe one day it will show us and we will know more about this amazing plant.

Tabák - posvátná duchovní rostlina


Popis a historie

Tabák, tato posvátná rostlina, šamany nazývána mapacho, je organicky pěstována bez použití chemických hnojiv a pesticidů a není kontaminována žádnými toxickými aditivy, používanými v komerčních cigaretách. Tabákový šamanismus používá druh Nicotiana rustica, amazonský divoce rostoucí tabák, který je 15x - 18x silnější než Nicotiana tabacum. Tabák býval pěstován pro potřebu rituálů již před 8,000 lety a byl možná jednou z prvních rostlin kultivovaných zde v Jižní Americe, kde byl jeho původ před tím, než ho Evropané začali šířit do celého světa. Odrůdy pěstované v pozdějších dobách v Evropě, Austrálii a v Africe, však již mají menší obsah nikotinu. Tabák může být ve špatných rukou velice nebezpečný. Ekvivalent 60 - 120 mg nikotinu umístěného na jazyk nebo i na pokožku může člověka usmrtit (nikotin se vstřebává velice dobře i pokožkou, šamani jsou při lokálním použití také obezřetní). Nikotin se nachází v celé rostlině, ale největší podíl (64 %) je v listech.

V dnešní době je tabák prodáván na místních tržištích, balený v papíru nebo v polosuchém banánovém listu. Můžete ho koupit dokonce i s různými příchutěmi. Pro delší uskladnění, ho seženete ve formě špalku, který bývá balený v tabákových listech a mívá tak 30 cm a váží libru, zachová si tak vlhkost a kvalitu. Z něj se postupně uřezává část a suší nad ohněm. Tabák na tržišti může mít různou kvalitu a velmi se lišit cenou, na to je potřeba dát si pozor, v Peru stojí 100 cigaret v průměru 10 Soles (cca 80 Kč), velmi kvalitní jsou okolo 15 Soles. 

Použití a aplikace

Použití této vysoce duchovní rostliny se traduje po generace indiánských kmenů v celé Amazonii. Bylo o něm napsáno spousty knih různými antropology a etnobotaniky. Mapacho se typicky používá v peruánském šamanismu, při rituálu s Ayahuaskou, ale i mimo něj. Tato šamanská rostlina má svého ducha, tak jako každá. Je používána na individuální ochranu energetického těla jednotlivých účastníků a zajištění ochrany ceremoniální místnosti v průběhu rituálu. Otevírá energetická centra, aby mohli být účastníci zbaveni negativních energií a následně obdržet pozitivní, na závěr rituálu nebo diety s nějakou rostlinou opět uzavírá centra. Pro některé kmeny je tabák univerzální medicínou, kterou používají na léčbu všech onemocnění. Terapeuticky je tabák používán na hadí kousnutí a je velmi silným lékem proti všem druhům červů (červ je obecně považován za negativní energii). Popel z tabáku je velmi účinné desinficiens (protizánětlivý účinek), kdy se jím posype otevřená rána nebo komáří štípnutí, kde mohou být nakladena vajíčka, indiáni jej používájí právě proti komářím larvám a flybot, které se líhnou pod pokožkou. Popel vysuší vlhkou hnisající ránu a jeho exsudát. Je i známo, že díky desinfekčním účinkům, jej indiánské ženy používaly k umývání nádobí a vlastní hygieně. Nikotin je velmi silný insekticid (v našich podmínkách dobře funguje jeho výluh na mšice). V dřívějších dobách používali indiáni tabák na zahnání hladu a žízně a pomáhal jim přečkat určitou dobu bez jídla a pití. Když například potřebovali jít dlouhou cestu pouští nebo jiným odlehlým místem, kde nebyla potrava ani zdroj vody, používali předem připravené malé kuličky tabáku. Vzali jeho listy a žvýkali společně s popelem z mušlí až vznikla hmota, ze které se kuličky připravovaly. Je zvykem, že všichni muži, kteří pracují v džungli, si s sebou berou nejen mačetu, ale také balíček s mapačem, které pokuřují pro jejich ochranu před negativními silami. Také se traduje, že pokud potkají hada, podají mu na klacku trošku tabáku, když had přežije, pak to znamená, že má dobrou duši, pokud zemře, měl špatnou.

Napříč různými jihoamerickými kulturami je tabák aplikován šesti různými způsoby - žvýkání, pití, olizování, rektálně, snuffing, kouření. Nejčastější je kouření (cigarety, doutníky, fajfky) často bývá kombinováno ještě s dalšími aplikacemi. V Amazonii je typické kouření mapača, ostatní techniky sem byly většinou přivezeny cizinci. Mezi některými kulturami bylo žvýkání koky nahrazeno tabákem, protože se také dobře mísí se slinami. Některé kultury, zejména v horách (obyvatelstvo Quechua) nasávají tabákový výluh nosem, jako pohárek slouží malá mušle. Tato aplikace však velmi často způsobuje silné podráždění nosních sliznic, pokud část spolykáte, můžete následně zvracet a být v transu. Často šamané před dietou nebo na vyčištění těla používají tzv. "vomitivo", což je výluh z tabáku, který má  silné očistné účinky a projevuje se zvracením nebo motáním hlavy, účinek trvá přibližně 5 - 6 hodin (rostlin, které se používají jako vomitivo je více druhů).

Všeobecně můžeme říci, že platí pravidlo - menší množství tabáku bude spirituálně silnější. Tabák má svoji posvátnou důležitost a jeho použití by mělo být vždy spojeno s motlidbou nebo rituálem v pokoře. Neznamená to denně vykouřit krabičku cigaret a mít na něm psychickou a fyzickou závislost. Tento divoký tabák má svoji specifickou vůni a většinou není inhalován do plic, někdy se může jednat jen o symbolické přiložení k ústům. Pokud byste chtěli inhalovat dovnitř, je potřeba být opatrný, protože mapačo je opravdu velmi silné a je dobré inhalovat do plic jen část z nádechu do úst, zbytek vydechnout. I toto malé množství, které vdechnete má léčebné účinky, pokud při tom poprosíte přírodu, aby vám pomohla něco léčit a vložíte do toho dobrý záměr. A budete překvapeni, jak silný tabák dokáže být. Velmi pomáhá v průběhu rituálů s ayahuaskou čistit a léčit, můžete to velmi dobře pocítit, protože v průběhu rituálu jste mnohem citlivější. Nejdůležitější tedy při práci s tabákem je vždy záměr, pokora a otevřené srdce přírodě nebo modlitba.  

Tabák a duchové

Někteří šamani říkají, že tabák je nejsilnější rostlinou na světě. Je to mocná rostlina a mocná strava pro duchy. Proto je dobré nabízet jeho kousky rostlinám, které pěstujeme, často je indiáni obětují při rituálu zemi. Je to výživa, která sytí duchy a posiluje je. Pokud se pěstují mladé rostlinky tabáku a říkají se jim motlidby se záměry nebo se jim zpívá, ony absorbují tuto energii a nesou ji v sobě až k jejich účinkům. Šamani říkají, že jeden z lidských úkolů, je pěstovat tabák pro duchy, jako jejich potravu, protože oni to dělat nemohou. Tabák sytí také naše duchy, když ho konzumujeme. Problém je, když se užívá tabák bezmyšlenkovitě, pak jen málo energie se dostane dovnitř a co je důležité, tito duchové nebudou nasyceni.

Závislost na tabáku

Jak už bylo zmíněno, pro práci s tabákem je důležitá motlidba a záměr. Komerční tabákové společnosti a pěstitelé mají záměr také, abychom se stali závislí na tabáku a oni z toho měli stálé a vysoké zisky. Vznik psychické závislosti na nikotinu je tedy záměr tabákových společností, se kterým vyrůstají tyto mocné rostliny a fyzická, ta vznikne na obsahových látkách. Například, když se tedy vezme nejmocnější z nejsilnějších rostlin na této planetě a řekne se: "vytvoř závislost u miliónů lidí, postav je pod náš vliv, aby nás zasytili penězi", pak si mocná rostlina zapamatuje tento záměr a výsledky pro společnosti jsou pak taky mocné. Tabák také ukazuje, když je používán nešetrně a bezmyšlenkovitě, že má pouze jednu sílu, která se v tomto případě projeví negativně, jako onemocnění. Znamená to, že jak tuto sílu využijeme, je jen na nás. 

Dieta

V amazonském šamanismu je velmi důležitá pro práci s rostlinami, včetně tabáku a ayahuasky, speciální dieta, která se může trošku lišit v různých kulturách. Ale společné pro všechny je absence soli, cukru, oleje, veškerých sexuálních aktivit, koření, červené maso a další. Člověk, který se učí o léčivých rostlinách prochází mnoha dietami s různými rostlinami a každá z nich trvá jeden až tři týdny. Dieta se může dělat i s tabákem. V průběhu této doby získává učenec vědomosti, formou snů nebo vizí, o léčivých rostlinách a jejich účincích, které nemusí být nikde v knihách popsány, protože přicházejí přímo z přírody. Napojuje se na duchy přírody a rostlin a oni se stanou jeho součástí. Šaman, který je iniciován pro práci s tabákem se nazývá "tabaquero".

Pokud by jste chtěli vyzkoušet nějaké techniky s tabákem, vysoce doporučujeme poprvé za přítomnosti nějaké jiné osoby, která má zkušenosti s tabákem, nejlépe s nějakým šamanem,  který vám přímo pomůže, když by probíhalo něco nepříjemného. Tento článek je souhrnem informací, které šamani sdílejí s ostatními a zahrnuje naše zkušenosti. Ale je potřeba říci, že stejně jako u jiných rostlin, také tabák je opředen spoustou tajemství, které zná jen příroda, ale možná jednoho dne nám poodhalí něco více o této úžasné rostlině.

Wednesday 20 August 2014

Guía de animales


Aves


Guacamayo rojo
La fauna ornitológica es la que presenta mayor diversidad. Durante la Evaluación Ecológica de la Reserva se reportaron 330 especies, pero actualmente está confirmada la presencia de 449 especies. Destaca entre ellas el Orden Passeriformes que comprende casi el 50 % de las especies reportadas y dentro de éste, la familia Tyrannidae es la más abundante con 55 especies reportadas y dentro de la avifauna ocupa los diversos hábitat de la Reserva, destacan las poblaciones relacionadas con los ambientes acuáticos.
Guía de aves - entra



Mamíferos

Machin o mono blanco
Hasta la fecha, no se han realizado inventarios intensivos para conocer la real diversidad de mamíferos en la reserva, sin embargo, Soini ( 1985) ha reportado 132 especies, entre las que se encuentra las de presencia comprobada ( 102 ) y aquellas de presencia probable ( 30); adicionalmente, durante la evaluación Ecológica de 1993 se reportaron 32 especies de murciélago de la familia Phillostomatidae (CDC -FPCN 1994). Entre la fauna reportada también destaca los ungulados: Sachavaca ( tapirus terrestris), Huangana ( tayassu pecari, Sajino ( Tayassu tajacu y Venado (mazama americana)
                                                    Guía de mamíferos - entra



Peces

Acarahuazu
Los peces constituyen el recurso más importante de la Reserva, tanto por su rol en los procesos ecológicos, como por su valor económico y por ser la base de la alimentación de la población local. en la Reserva se ha reportado la presencia de 259 especies pertenecientes a 37 familisa y 169 géneros, lo que rpresenta el 41 % de la ictiofauna reportada para la Amazonía peruana (Ortega y Vari 1986).
Guía de peces - entra



Reptiles & anfibios

Boa
Los reptiles de presencia comnprobada a la fecha suman 69 especies, que representan 10.2 % de la fauna total, agrupados en 17 familias y 4 órdenes, el orden de las serpientes (46.4%) y los sauria ( 37.7 %) son los más abundante, seguidos por los testudines (11.6%) y los crocodylia (4.3%). Loasanfibios han sido poco estudiados en la Reserva, Rodrigues et.al. (1995) dan cuenta de 58 especies de anfibios (evaluación ecológica de 1993), agrupados en 6 familias, destacando la familia hylidae (ranas arborícolas) con 26 especies y la familia leptodactylidae con 16 especies, comprende 2 órdenes, 7 familias, 27 géneros y 58 especies (8.6 % de la fauna total)




Fuente: Guía de Animales de la Reserva Nacional Pacaya Samiria
Libro publicado gracias al financiamiento del proyecto Araucaria Amazonas nauta de la Agencia española de Cooperación Internacional
Ilustración: Jaime Choclote
Traducción: Pablo Fernández
Equipo de trabajo: Rosario del Aguila, Pablo Fernández, Manuel Martin, Javier del Aguila, Manuel Vásquez


Tuesday 19 August 2014

Pacaya Samiria Reserva National

Esta Reserva Nacional está ubicada en el departamento de Loreto, en las provincias de Loreto, Requena, Ucayali y Alto Amazonas. Tiene una superficie de 2 080 000 hectáreas y por su extensión es la mayor del país, la segunda de la hoya amazónica y la cuarta en Sudamérica.
Su posición central en la Amazonía Peruana, así como su gran extensión, aseguran la conservación de muestras representativas de los ecosistemas del bosque húmedo tropical y propician la investigación de la flora y fauna silvestre (terrestre y acuática.

La fauna de la reserva es abundante y diversa. El número de especies de mamíferos alcanza las 132 especies, destacándose los roedores y los monos. Las 330 especies de aves registradas, de las cuales 23 son migratorias, corresponden aproximadamente al 17% del total informado para el país. Los reptiles y anfibios se estiman en más de 150 especies agrupadas en 20 familias y se tiene información de la existencia de 220 especies de peces.

La fauna acuática es el recurso más importante de la reserva donde destaca el paiche (Arapaima gigas)
de gran tamańo y muy apreciado por la calidad de su carne. También están presentes otras especies como la charapa (Podocnemis expansa), la vaca marina (Trichechus inunguis), el bufeo colorado (Inia geoffrensis) y el bufeo negro (Sotalia fluviatilis).
En la reserva se protegen cuatro especies en peligro de extinción: El maquisapa negro (Ateles paniscus), el maquisapa pecho amarillo (Ateles beltzebuth), el mono choro común (Lagothrix lagotricha) y el lobo de río (Pteronura brasiliensis. 

La vegetación es una de las más diversas del bosque húmedo tropical. Hasta la actualidad se han determinado 847 especies agrupadas en 118 familias, de las cuales 22 son de orquídeas. Las palmeras ocupan grandes extensiones de la reserva, siendo la especie más representativa el aguaje (Mauritia flexuosa), la que crece agrupada en formaciones conocidas como aguajales.

Entre las especies de árboles maderables o de importancia económica se encuentran: el cedro (cedrella odorata), la cascarilla (Cinchona officinalis), caoba (Maena Capimori) cacao (Theobroma cacao), la chuchuhuasa (Noxythece sp.), la hormiga caspi (Durdia eriophila), el huairuro (Ormosia amazonica), la lupuna (Chorisia insignis) y el machín sapote (Quararibea bicolor).

Los principales objetivos de la Reserva Nacional Pacaya-Samiria son: conservar los ecosistemas
representativos de la selva baja de la Amazonía Peruana, preservando su diversidad genética; propiciar la investigación sobre flora y fauna silvestre, tanto terrestre como acuática, asegurando su manejo adecuado, particularmente de aquellas especies amenazadas y las de uso actual y potencial e impulsar el desarrollo socioeconómico de las poblaciones aledańas, mediante la utilización racional de los recursos de flora y fauna silvestres así como fomentar el turismo local.





Bienvenidos al centro Oni Shobo



Te invitamos a un viaje sagrado de descubrimiento de su mundo interior y su alma. Ven con nosotros en este hermoso e inolvidable viaje hacia el corazón de la selva amazónica peruana (Reserva Nacional Pacaya Samiria )

Descubra y experimenta el amor y la paz dentro de sí mismo, entonces usted podrá encontrar todo a su alrededor, incluso en su vida diaria.

Honramos la sagrada tradición de curación espiritual usando la planta sagrada del ayahuasca y también algunas otras plantas visionarias y medicinales. Nuestros chamanes tienen experiencias desde hace mucho tiempo en la conducción de los rituales sagrados y de sanación individual en los niveles físicos, mentales y espirituales.

Este lugar hermoso y tranquilo puede ayudarle a conectarse con la energía de la naturaleza, los árboles, los ríos, los animales, las plantas, la tierra y el Universo pueden ayudarle a pasar por el proceso de curación, la recuperación y la conciencia.

La selva es muy viejo y sabio, y va más allá de los límites de la comprensión humana y encuentras respuestas a algunas preguntas que las personas no pueden resolver por sí mismos.


Ayahuasca y la ceremonia

Ayahuasca, Banisteriopsis caapi, es una liana que los médicos tradicionales de plantas medicinales definen como su planta maestra por excelencia
Ayahuasca se combina con otra planta, la chacruna, Psychotria viridiris, para formar una bebida o "chicha", que se llama ayahuasca.
Esta bebida funciona como un purificador , facilita la meditación, equilibra energías y despierta la intuición.


En el dialecto nativo de la liana se conoce como "soga de la muerte". Cuando se traduce a la lengua quechua, soga = huasca y muerte = aya, dio como resultado el término por el que se conoce tradicionalmente: "Ayahuasca".
"La madre de la cuerda de" El es la chacruna, un espíritu femenino que le muestra al vegetalista las causas de las enfermedades y las plantas que debe usar para curarlos.
Según la tradición amazónica, plantas maestras son las que, debidamente consumidas, capaces de generar conocimientos a través de sueños, visiones, percepciones e intuiciones sobre sus propiedades curativas y las propiedades curativas de otras plantas. Además, debido a sus propiedades endógenas, también nos dan una visión introspectiva de nosotros mismos y de la vida en general. De este modo, nos ayudan a interpretar los acontecimientos o acciones que han influido en el curso de nuestra vida.
Fundamentalmente, hay dos dimensiones a trabajar con Ayahuasca. En primer lugar, la ayahuasca es una limpieza increíble y la medicina purificadora; un espíritu médico, quien puede librar el cuerpo de impurezas físicas, la mente de los problemas emocionales y el alma de los asuntos espirituales que se han acumulado durante toda la vida.

LAS CEREMONIAS CON AYAHUASCA

Cada persona es diferente y como tal su experiencia con la dieta y de la ayahuasca también variará significativamente. Las variables incluyen el estilo de vida (alcohol, drogas, etc), los traumas del pasado, la capacidad de permitir la entrega a la medicina y si se ha hecho un trabajo espiritual personal en el pasado (meditación, yoga, etc). Ayahuasca sabe exactamente lo que necesita en un punto de vista de la curación y de limpieza.

Ayahuasca ofrece una experiencia maravillosa cuando el cuerpo está suficientemente limpio. Nos muestra lo que eres en realidad, lo que está dentro de nosotros mismos, nos enseñar, nos abre los ojos, nos puede mostrar la vida pasada o la futura, entenderás muchas cosas, nos puede mostrar usted cuál es su misión aquí en la tierra, etc. (todo depende de cómo esta persona se prepara en este momento). Si el cuerpo no está limpio, funciona en un nivel físico, lo limpia con vómitos y diarrea. En este caso, usted no tendra ninguna visión (esto es normal, no te preocupes). O usted puede tener una visión de lo que está mal dentro de ti, pantanos, y verá qué cosas tienes que eliminar. Ayahuasca eliminar los bloqueos y las toxinas, cura, enseña y limpiar, ella sabe exactamente lo que una persona necesita y cuál es su prioridad. Visiones de Ayahuasca también puede ser diferente dependiendo del chamán que realiza el ritual. Si el chamán trabaja con la naturaleza y con sólo la energía limpia, las visiones son más bonitas y la gente puede sentirse más en contacto con la naturaleza, que les ayuda en el tratamiento y la mejora.

ICAROS

Tradicionalmente es el canto que se ha utilizado para la curación en muchas culturas. A lo largo de las tribus indígenas de América del Sur, las canciones de las plantas son una parte integral del proceso de curación. El Onanya (curanderos Shipibo) explican que todas las plantas tienen sus propias canciones y canciones de estos, Ikaros, se les enseña a los que el curador en "Dietas" de períodos prolongados de tiempo en aislamiento que se adhieren a las estrictas condiciones de alimentación llevados a cabo con el fin de recibir la sanidad energía y las enseñanzas de las plantas. El aprendiz lleva a cabo numerosas Dietas, mientras que en la formación, por lo general por un mínimo de 4 años y luego continuar a las plantas de la dieta durante toda su vida como un Onanya. Estos Ikaros curativas forman la columna vertebral de la obra de energía durante este trabajo.


Co se děje v mozku v průběhu ayahuaskového rituálu

Rostoucí popularita Ayahuasky, hlavně její vizionářské schopnosti, jsou založeny na lékařském a psychoterapeutickém potenciálu, na tom co je pro domorodé kultury běžnou součástí života, ale až v posledních desetiletích se stala předmětem vědeckých zkoumání.

V jednom kanadském dokumentu, vysílání CBC, ukazuje Dr. Gabor Maté, jeden z největších odborníků na světě na léčbu závislostí, a neurolog Jordy Riba z Univerzity St. Pau v Barceloně na účinky Ayahuasky z neurologického hlediska.

Zjistili jsme, že Ayahuaska intenzivně aktivuje neocortex (kůra velkého mozku - neopallium), oblast mozku, která je spojená s vyššími mozkovými funkcemi a odlišuje člověka od ostatních živočichů. Je to oblast, kde se rozhodujeme. Současně aktivuje oblast amygdaly (corpus amygdaloideum), která vice souvisí s instinkty, je to tzv. „primitivní mozek“, kde se ukládají rané vzpomínky a emoce, ztráta milovaného blízkého nebo různá zranění. A do třetice aktivuje insulu (tzv. „ostrovní lalok“), který zřejmě slouží jako most mezi našimi emocemi a schopností rozhodovat se.

Při pohledu na tuto mapu neuronových aktivací, jsou vidět překvapující propojení různých částí mozku a tady se nám nabízí odpověď, proč dochází k psychologické léčbě a imunomodulaci. Pojďme se podívat, proč se to děje.

Jak dokument říká, že na rozhodnutí člověka mají silný vliv emoce, významné události nebo traumata z dětství, které se nám uloží v mozku jako modelová situace ve formě reaktivního obvodu. Například pokud jsme napadeni psem, tato traumatická situace se nám uloží a s největší pravděpodobností se budeme později obávat i ostatních psů a že se bude situace opakovat, ačkoliv ostatní nám nechtějí ublížit nebo dokonce jen přemýšlením o nich. Tyto události se opakují, ačkoliv neexistuje žádná hrozba, ale jsou generovány právě v těchto reaktivních okruzích, které nejsou nic jiného než bílkoviny a vytváří jakousi „neurojizvu“. Stará traumata mohou být pro imunitní systém až devastující, vzhledem k tomu, že vyvolávají permanentní stres, který oslabuje imunitní odpověď lymfocytů.

Zajímavé je, že Ayahuaska aktivuje emoční paměť, kde jsou uložena traumata a centrum pro rozhodování, ale také oblast mozku, která poskytuje jejich propojení. To vědcům ukazuje možnost přepsání traumatických vzpomínek a vytvoření nových spojení v lidském mozku, jehož základní struktury jsou jako operační systém, který řídí naše chování. Tento prastarý mocný nápoj je vlastně psychotechnologie, která je schopná přeprogramovat náš mozek. A pokud si uvědomíme, že stres zhoršuje mnoho nemocí a je považován za jednu z hlavních komponent jakékoliv nemoci, její léčivý potenciál není omezen pouze na oblast psychoterapie, ale může se použít i na léčbu nemocí ostatních.

Dr. Gabor Maté je přesvědčen, že závislosti jsou často důsledkem traumatických událostí z dětství a pro to považuje Ayahuasku za jeden z hlavních nástrojů léčby. Umožňuje cestovat v čase a dostat se tak zpátky do dětství až k příčině traumatu nebo původnímu impulzu a modifikovat ho.

Napadá nás otázka, jak se to bude tedy realizovat v lidském mozku. Nejdříve než budeme moci modifikovat příslušné místo odpovídající události, dojde nejprve k odblokování a vyčištění příslušných nervových obvodů, které jsou zapojeny do oběhu daných vzpomínek a které generují stres a brání nám přemýšlet nad těmito událostmi jasně. Mozek, který nemá traumatické vzpomínky a tedy ani jim vytvořené odpovídající bílkovinné spojnice, je zvyklý na jisté reakce spojené se stresem, ale co více, může být naprogramován podle našich představ, myšlenek a prožitků, tak jak chceme my sami.

Zdá se, že není náhoda, že z velké části tvoří šamanskou tradici právě rituály s Ayahuaskou. Její mytopoetika a sdílená archetypální informace, obvykle vytváří uživateli příběh, se kterým se potřebuje setkat ať už z minulosti své nebo předků, z podsvětí (bezvědomí) …, aby se později mohla objevit symbolická cesta ve světle, na kterou by mohl nastoupit jako nový, svobodný a zdravý člověk. Tento proces je nedílnou součástí terapie, vyrovnat se s traumatem. Tyto příběhy a obrazy jsou velice citlivě asociovány na poli morfogenetickém jako v mozku a jeho částech, které jsou aktivovány. Je zde úžasný vztah mezi představivostí a elektrochemickou syntézou, mezi myslí a hmotou.

Přeloženo z: 
originál videa v angličtině: 

Důvody proč navštívit šamana a praktické informace


Pokud jste začali přemýšlet o cestě za nějakým šamanem ať už kamkoliv, je dobré si uvědomit důvod, proč ho vlastně chcete navštívit a podle toho šamana vybírat.

Důvodů může být několik:

- můžete se chtít léčit z nějakého onemocnění, duchovně na sobě pracovat, čistit tělo, rozvíjet své mimosmyslové vnímání, intuici, řešíte nějaký zásadní zlom ve svém životě, nevíte jak dál nebo chcete začít znovu žít, řešíte partnerské vztahy, chcete posílit životní energii a vytvořit si ochranu před negativními energiemi a nemocemi, v tomto případě je důležité opravdu pečlivě vybírat dobrého šamana s dobrou pověstí, s letitými zkušenostmi a kterému budete moci důvěřovat, bude to člověk, do jehož rukou vložíte celý svůj život. 

- v jiných případech lidé vyhledávají tzv. "ayahuaskovou turistiku", chtějí pít Ayahuasku za účelem zážitků, což může být nebezpečné z několika důvodů: řada rituálů je pořádána lidmi, kteří si říkají "šaman" a nemají potřebné zkušenosti, v jiném případě to mohou být tzv. "brujos", lidé, kteří mohou být velice silní, ale pracují s černou magií, na první pohled to však nemusíte vůbec zjistit, vystupují jako normální šamani. Často připravují nápoj z Ayahuasky v kombinaci s dalšími halucinogeny (toe, tabák apod.) pro "lepší zážitky", ale mohou spíše uškodit než pomoci. Při obřadu je velice důležité, aby prostor ceremoniální místnosti "maloky" byl šamanem chráněn, často přicházejí nejenom dobré energie, ale také špatné energie, nezkušený šaman si s tímto nemusí vždy vědět rady. Dalším důležitým aspektem při ceremoniích je dieta, její nedodržení může mít své následky. Tato pradávná a posvátná dieta bez soli, bez cukru a s dalšími omezeními se traduje mezi indiánskými kmeny z generace na generaci. Neopomenu zde zmínit, že ženy by si měly dávat pozor na šamany muže, není tajemstvím, že již došlo k pohlavním zneužitím v průběhu rituálů, kdy je žena omámená, i bohužel toto se děje.

Samozřejmě může se stát, že prostě jen cítíte volání a váš vnitřní hlas vám říká, že byste měli tuto cestu podstoupit, aniž by vám byl jasný jakýkoliv důvod. V tomto případě je dobré se sbalit a s největší pravděpodobností najdete odpověď na místě, při některém z rituálů.


Šamanů je několik druhů, podle toho s čím pracují
  • Ayahuascero – pracuje s Ayahuaskou (většinou všichni šamani, zejména pak Shipibo s velice silnými magickými zpěvy icaros)
  • Vegetalista – člověk, který zná léčivé rostliny a pracuje s nimi (častěji spíš Ashaninka, Cocama…), jsou i vegetalisté, kteří nepracují s Ayahuaskou a nejsou šamani
  • Tabaquero – pracuje s tabákem, který má velmi důležitou úlohu při rituálech a léčení, používají jej skoro všichni, jedná se o čistý tabák, který má očistné a ochranné účinky
  • Parfumero – pracuje s přírodními parfémy, rostlinnými vodami, které mají opět ochranné a očistné účinky, používají se v průběhu rituálů a do bylinných koupelí (většinou typické pro Shipibo)
  • Palero - pracuje s léčivými stromy (palos)

Další důvody, kvůli kterým můžete hledat šamana:

CELKOVÉ ZLEPŠENÍ FYZICKÉHO A DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

ZLEPŠENÍ MENTÁLNÍCH FUNKCÍ (paměť, čistější mysl...)

ZVÝŠENÍ CITLIVOSTI SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ

ZLEPŠENÍ KREATIVITY

ZVÝŠENÍ ENERGETICKÉHO SYSTÉMU

ZLEPŠENÍ KONCENTRACE

ZLEPŠENÍ INTUICE

ZÍSKÁNÍ NADHLEDU

ZLEPŠENÍ MEZILIDSKÝCH VZTAHŮ

ZKLIDNĚNÍ MYSLI

ROZVÍJENÍ MIMOSMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

ROZVÍJENÍ LÉČITELSKÝCH SCHOPNOSTÍ

NAPOJENÍ A ROZVÍJENÍ SVÉ SPIRITUALITY

ŽIVOT V HARMONII A VĚTŠÍ ŠTĚSTÍ V ŽIVOTĚ